Jmenuji se Eliška a po osmi letech manželství a třech dětech jsem zjistila, že někdy je těžší ubránit si vlastní talíř než vychovat celou rodinu. Můj muž mi před dětmi vzal jídlo a řekl, že musím zhubnout. Ten večer jsem poprvé pochopila, že některé bitvy musím vést sama za sebe.
Všechno začalo, když mi dcera oznámila, že je těhotná a její manžel ji opustil. Musela jsem se rozhodnout, jestli obětovat svůj klid a znovu převzít roli matky, tentokrát i babičky. Celý rok jsem bojovala za to, aby moje dcera znovu našla sama sebe a aby naše rodina přežila.
Můj život se zhroutil, když mě manžel opustil s tříletým synem. Roky jsem bojovala o naši budoucnost, a když syn dospěl, zasáhla mě jeho slova jako rána do srdce. Přemýšlím, jestli je možné obětovat všechno pro dítě a nakonec být obviněna z toho, že mu ničím štěstí.
Jmenuji se Lucie Novotná a vyprávím o letech, kdy můj manžel trval na tom, že mám být jen matkou a hospodyní, zatímco ve mně hořela touha po seberealizaci. Moje cesta za svobodou, láskou a vlastní identitou otřásla naší rodinou, ale zároveň mi dala sílu znovu se postavit na nohy. Je to příběh o odvaze, bolesti i naději, který možná prožívá víc žen, než si myslíme.
Jsem matka malého Filipa a žiji v paneláku na pražském sídlišti. Můj syn se spřátelil s Honzou, jehož matka, paní Novotná, začala postupně překračovat hranice našeho soukromí. Příběh vypráví o tom, jak těžké je bránit svůj prostor, když se sousedské vztahy začnou měnit v nevyžádané zásahy do rodinného života.
V tomto příběhu popisuji, jak se mi zhroutil svět, když můj syn začal říkat mé tchyni „mami“. Po letech tichého přizpůsobování a přehlížení drobných křivd jsem jednoho dne vybuchla před celou rodinou. Ten okamžik navždy změnil naše vztahy a donutil mě přehodnotit, co vlastně znamená být matkou.
Jmenuji se Klára a v srdci Prahy prožívám mateřství, které je mnohem osamělejší, než jsem si kdy dokázala představit. Moji rodiče bydlí jen pár ulic od nás, ale místo podpory cítím jen chlad a odstup. S manželem Tomášem jsme mladí, zamilovaní a vyčerpaní – a já se ptám: proč je někdy rodina tak vzdálená, i když je fyzicky tak blízko?
Jmenuji se Nora a můj život se obrátil naruby, když se moje tchyně Alena rozhodla, že mi bude pomáhat s domácností a dětmi. Její dobré úmysly se však brzy změnily v každodenní boj o prostor, respekt a vlastní identitu v mé rodině. Příběh o tom, jak i ta nejupřímnější pomoc může někdy bolet víc než skutečný problém.
Jmenuji se Martina a můj život se obrátil naruby, když jsem zjistila, že můj syn Tomáš reaguje na vážné situace smíchem a vtipkováním. Snažila jsem se pochopit, proč to dělá, a bojovala jsem s pocitem selhání jako matka. Nakonec jsem musela čelit nejen jeho zvláštnímu chování, ale i nepochopení okolí a vlastnímu strachu, že mu nedokážu pomoci.
Zažila jsem porod, který mi navždy změnil život. Všechno, co jsem si plánovala, se během jediné noci obrátilo vzhůru nohama. Můj příběh je o síle, strachu i nečekané odvaze, kterou v sobě objevíte až ve chvíli, kdy už nemáte jinou možnost.
Jmenuji se Iveta Kovářová a vyprávím svůj boj o dceru, když mi rodina i okolí nevěřili, že zvládnu být matkou. Po těžkém porodu a psychickém vyčerpání mě všichni přesvědčovali, abych se dcery vzdala, ale já jsem se rozhodla bojovat. Láska a naděje nakonec překonaly všechny předsudky.
Jmenuji se Petra Novotná a můj syn Matěj je už v osmnácti měsících větší než jeho tříletá sestra Anička. Každý den čelíme zvědavým pohledům, nevyžádaným radám i obavám o jeho zdraví. Náš příběh je o tom, jak těžké je být jiný v české společnosti, kde se odlišnost často trestá nepochopením.
