Seděla jsem na gauči vedle své dcery Kláry, obě jsme plakaly. Její přítel ji opustil přes zprávu, stejně jako mě můj manžel po dvaceti letech manželství. V ten večer jsme si byly blíž než kdy dřív, ale zároveň jsme obě cítily, že se nám svět rozpadá pod rukama.
Jmenuji se Petra a nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem poprvé spatřila svého syna s neobvykle stříbrnými vlasy. Místo radosti přišlo zděšení a strach z reakcí okolí, které nás s manželem Tomášem čekaly. Tento příběh je o boji za přijetí jinakosti v české společnosti, o rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je chránit své dítě před předsudky.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem bojovala s pocitem, že nikdy nebudu dost dobrá pro svou tchyni, paní Novotnou. Vždy jsem se snažila být dokonalou manželkou a matkou, ale její kritika mě srážela na kolena. Až nečekaná rodinná krize nás sblížila a já pochopila, že i za tvrdou slupkou se může skrývat spojenecké srdce.
Jsem Jana a nikdy nezapomenu na ten dusný červnový den, kdy jsem se s nemocnou dcerkou vydala vlakem do Ostravy. Všechno šlo špatně, dokud se neobjevil pan Karel, který mi nabídl pomoc, když už jsem byla na pokraji sil. Jeho laskavost mi změnila pohled na lidi a dodnes přemýšlím, proč je tak těžké si o pomoc říct.
Jmenuji se Jana Novotná a nikdy bych nevěřila, jak moc může jeden neobvyklý růst mého syna změnit život celé naší rodiny. Od chvíle, kdy jsme zjistili, že náš malý Matěj je ve svých osmnácti měsících větší než jeho tříletá sestra Anička, se náš svět obrátil vzhůru nohama. Bojujeme s nepochopením okolí, strachem o jeho zdraví i vlastními obavami, ale zároveň se snažíme najít sílu a lásku v každodenních radostech.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem žila ve stínu své babičky, která se před celou vesnicí chlubila mým synem, přestože ho téměř neznala. Vždycky jsem toužila po opravdové rodině, ale místo toho jsem musela čelit jejím lžím a vlastní nejistotě. Teprve když jsem se postavila pravdě čelem, pochopila jsem, že někdy je třeba prolomit rodinné mlčení, i když to bolí.
Jmenuji se Lucie a deset let jsem žila ve stínu své tchyně, která nikdy nepřijala mě ani mého syna Matěje. S manželem Tomášem jsme se poznali na vysoké škole a mysleli jsme si, že láska překoná všechno, ale rodinné vztahy nás zlomily. Dnes stojím před rozhodnutím, které změní život nejen mně, ale i mému synovi.
Jednoho večera jsem se ocitla na pokraji sil, když se na mě sesypaly požadavky mé rodiny a vlastní touha po klidu. V příběhu popisuji, jak jsem se snažila najít rovnováhu mezi očekáváním rodičů, péčí o děti a vlastními sny, a jak mi víra a modlitba pomohly neztratit samu sebe. Sdílím své pochybnosti, vnitřní boje i malé vítězství, která mě naučila, že někdy je největší síla v tom přiznat si slabost.
Jmenuji se Ivana a v roce 2021 jsem musela bojovat za to, aby má devítiletá dcera Eliška mohla chodit do školy, i když má dlouhé kudrnaté vlasy. Školy ji odmítaly kvůli nesmyslným pravidlům, která určovala, jak má vypadat správná žákyně. Tento příběh je o mateřské lásce, odvaze postavit se nespravedlnosti a o tom, jak těžké je někdy být jiný v české společnosti.
Jmenuji se Lenka a po pěti letech manželství s Petrem jsem se ocitla na křižovatce. Jeho poznámka o mé váze mě zasáhla víc, než jsem čekala, a moje odpověď spustila lavinu událostí, které otřásly naším vztahem. V příběhu popisuji, jak těžké je najít pochopení a respekt v každodenním shonu, když se rodina i vztah mění.
Jmenuji se Alena a celý život jsem se snažila být tou nejlepší mámou pro svou jedinou dceru Kláru. Dnes však s bolestí sleduji, jak se Klára utápí v nespokojenosti a obviňuje celý svět ze svých neúspěchů. V tomto příběhu popisuji naši cestu plnou lásky, konfliktů a otázek, kde jsem možná i já udělala chyby, které ji dovedly až sem.
Jmenuji se Alena a celý život jsem toužila po dítěti, ale lékaři mi opakovali, že nikdy nebudu matkou. Po letech bolesti, samoty a nepochopení jsem se rozhodla jít proti všem a díky moderní medicíně jsem v 68 letech porodila dceru. Můj příběh je o naději, odvaze a o tom, jak těžké je čelit předsudkům v české společnosti.
