Od dětství jsem žila pod silnou kontrolou své matky, která mě svazovala i v dospělosti. Teď, když mám vlastní rodinu, stojím před dilematem – manžel nechápe, proč odmítám dát mamince klíč od našeho domova. Příběh o boji mezi loajalitou k rodiči a ochranou vlastního prostoru.
Jmenuji se Lucie a jsem matkou dvou dětí ze dvou různých manželství. Prožívám bolest, když vidím, jak tradice rodiny mého současného manžela ubližují mé dceři z prvního manželství. Toto je můj příběh o bezmoci, boji za spravedlnost a hledání síly chránit obě své děti.
Osm měsíců zpátky jsem zjistila, že čekám dítě. Po svatbě jsem se přestěhovala do města svého muže, daleko od rodičů. Teď, když jsem požádala mámu o pomoc s miminkem, ona i táta chtějí bydlet s námi celý rok – a já nevím, jestli to zvládnu.
Jsem Jana a poslední týdny prožívám noční můru, když se můj syn Tomáš se svou rodinou nečekaně nastěhoval do našeho domu. Každý den bojuji s pocitem, že už nejsem paní svého domova, a snažím se najít odvahu říct svůj názor. Můj příběh je o ztrátě, rodinných konfliktech a hledání sebe sama v místě, které by mělo být útočištěm.
Jmenuji se Natálie Novotná a už od dětství jsem cítila, že do své rodiny tak úplně nepatřím. Když jsem zjistila, že jsem skutečně biologickou dcerou svých rodičů, místo úlevy mě zaplavila ještě větší hořkost a pocit osamění. Můj příběh je o hledání přijetí, boji za lásku a nekonečné touze být konečně viděna.
Všechno se zhroutilo v jediném okamžiku, když máma zmizela a já se schovávala ve skříni před tátovým křikem. Příběh o ztracené důvěře, rodinných ranách a hledání sebe sama v troskách domova. Přemýšlím, jestli je možné odpustit, když vás ten nejdůležitější člověk opustí.
Celý život jsem si myslela, že rodina je to nejdůležitější. Když si máma našla nového muže a začala kvůli němu zanedbávat mě i vnoučata, zhroutil se mi svět. Teď stojím před otázkou, jestli jí to někdy dokážu odpustit, nebo jestli naše rodina už nikdy nebude jako dřív.
Jmenuji se Martina a nikdy nezapomenu na den, kdy můj syn Tomáš přišel domů s očima plnýma slz, protože jeho učitelka a spolužák mu bez dovolení ostříhali vlasy. Bojovala jsem s předsudky, lhostejností školy i vlastními obavami, abych Tomáše ochránila. Můj příběh je pro všechny děti, které někdy zažily ponížení nebo bolest.
Telefon mi nepřestával zvonit – máma i tchyně mě denně přesvědčovaly, abych svému muži odpustila nevěru. Všichni chtěli zachovat rodinu, ale já si nebyla jistá, jestli vůbec nějaká skutečná rodina existovala. Nakonec jsem musela najít sílu v sobě a rozhodnout se, co znamená odpuštění a jestli je možné začít znovu.
Jmenuji se Alena a už několik měsíců se snažím navázat vztah s přítelkyní mého syna, Lucií. Každé naše setkání je plné napětí a já si kladu otázku, jestli dělám něco špatně, nebo jestli prostě nejsme schopné najít společnou řeč. Tato situace mě bolí a nutí mě přemýšlet, co vlastně znamená být rodina.
Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem zjistila, že můj syn Ondřej byl ve škole ignorován, když potřeboval pomoc. Moje zoufalství a vztek mě donutily postavit se nejen škole, ale i celému systému, který selhal. Tento příběh je o boji matky za spravedlnost a důstojnost svého dítěte.
Všechno začalo hádkou v kuchyni, když jsem oznámila, že prodáme auto. Moje rodina byla v šoku, ale já jsem cítila, že musím něco změnit. Nakonec jsme auto opravdu prodali a já teď přemýšlím, jestli jsem udělala správnou věc.
