Jsem Alena a celý život jsem se snažila být dobrou matkou. Když mi dcera Monika oznámila, že mě nechce na své svatbě, zhroutil se mi svět. Myslela jsem, že se za mě stydí, ale pravda byla mnohem horší a změnila náš vztah navždy.
Jmenuji se Tereza a je mi třicet. Po dvou letech vztahu s Karlem jsem chtěla začít nový život, ale moje máma mi to odmítá dovolit, protože stále bydlím doma. Příběh o rodinných konfliktech, studu a touze po samostatnosti.
Celý život jsem věřila, že jsem pro svou dceru oporou, ale po rozvodu a letech tichého napětí jsem zjistila, že ona to vnímala úplně jinak. Když mi poprvé nezvedla telefon, začala jsem chápat, jak hluboké je mezi námi nepochopení. Teď stojím před otázkou, jestli ještě dokážu napravit to, co jsem nevědomky pokazila.
Jmenuji se Klára a celý život mě máma chrání až příliš. Když jsem jí řekla, že už nechci, aby mi zasahovala do života, rozplakala se a obvinila mě z nevděčnosti. Teď stojím před těžkým rozhodnutím: mám ustoupit jejím slzám, nebo si konečně vybojovat vlastní svobodu?
Jsem Jana a po rozvodu jsem ztratila nejen manžela, ale i svou dceru Kláru. Když mi přestala odpovídat na zprávy, začala jsem se bát, že jsem ji ztratila navždy. Teprve když jsme si konečně promluvily, zjistila jsem, jak hluboké rány jsme si navzájem způsobili.
Celý život jsem snila o vlastní zahradě, ale nikdy jsem netušila, že právě ona mi pomůže znovu najít cestu k mé dceři Lence. Po letech mlčení a bolesti jsme díky společné práci na zahradě začaly znovu mluvit a odpouštět si. Dnes, když se dívám z okna na rozkvetlé záhony, vím, že jsem našla nejen svůj domov, ale i ztracenou rodinu.
Jmenuji se Karolína a vyrůstala jsem v domě, kde bylo všechno dokonalé – až na svobodu. Můj život byl pod neustálým dohledem mé matky, která mi chtěla dát to nejlepší, ale přitom mi vzala možnost dýchat. Po letech dusivého napětí jsme si musely projít bouří, abychom konečně našly cestu k sobě i k sobě samým.
Nikdy bych nevěřila, že se má jediná dcera, kterou jsem vždy chránila a milovala, stane mým největším protivníkem. Po jejím rozvodu jsem stála pevně na její straně, ale půl roku poté se naše vztahy obrátily naruby. V tomto příběhu popisuji bolest, zradu a otázku, zda je možné najít cestu zpět k sobě.
Jmenuji se Petra a celý život jsem se snažila být tou nejlepší dcerou, jakou si moje máma, paní Věra, přála. Po smrti táty se z ní stal středobod naší rodiny, ale její očekávání a touha po naší blízkosti mě začaly dusit. Příběh o tom, jak jsem hledala cestu mezi láskou k mámě a potřebou žít svůj vlastní život.
Jednoho obyčejného večera mi můj manžel Petr oznámil, že chce rozvod. V ten moment se mi zhroutil svět, ale zároveň jsem si vzpomněla na radu své maminky: někdy je lepší mlčet, než říct něco, čeho bych později litovala. Celý příběh je o tom, jak jsem se snažila zachovat klid, pochopit, co se vlastně stalo, a najít v sobě sílu pokračovat dál kvůli naší dceři.
Jsem matka, která se snažila chránit svou dceru před světem i před jejími vlastními chybami. Moje snaha ji ale jen vzdálila a roky jsme spolu téměř nemluvily. Teď se vrací domů, zlomená a já nevím, jestli ještě dokážu být tou oporou, kterou potřebuje.
Po maturitě jsem utekla z domova, protože jsem už nemohla snášet matčiny výčitky a urážky kvůli tomu, že jí nepomáhám s nemocným bratrem. Každý den mi píše nenávistné zprávy, přeje mi smrt a nemoc, a já se snažím najít sílu žít svůj vlastní život. Přesto mě stále pronásleduje pocit viny a otázka, jestli jsem opravdu tak špatná dcera, jak tvrdí.
