Jsem Marie a nikdy nezapomenu na ten večer u dcery v jejím novém domě. Jedna náhodně vyslechnutá konverzace mi obrátila život naruby a donutila mě přehodnotit vše, co jsem si myslela o své rodině. Od té chvíle už nic nebylo jako dřív.
Jmenuji se Alena a letos na jaře jsem opět nebyla pozvána na narozeniny své jediné dcery. Od smrti mého muže jsem ji vychovávala sama, ale teď, když je dospělá, se mezi námi rozprostřelo ticho a bolest, kterou nedokážu překonat. Příběh o tom, jak rodinné vztahy mohou zhořknout, když do nich vstoupí nevyřčené křivdy a nové vztahy.
Jmenuji se Marie, je mi 68 let a mám jedinou dceru, Lucii. Celý život jsem ji vychovávala sama a snažila se být tou nejlepší matkou, jakou jsem dokázala být. Teď mi ale Lucie říká, že jsem toxická, a já se snažím pochopit, kde se stala chyba a jestli je možné napravit vztah, který byl kdysi tak pevný.
Jsem Alena a celý život jsem se snažila chránit svou dceru Kláru před světem i před ní samotnou. Její vzdor a moje starost nás od sebe odcizily, až jednoho dne odešla z domu. Teď se po letech vrací – zlomená, s očima plnýma bolesti, a já nevím, jestli ji dokážu znovu obejmout.
Celý život jsem byla oporou své dceři Lucii, pomáhala s vnoučaty, byla tu pro ni ve dne v noci. Když jsem však sama onemocněla a potřebovala její pomoc, slyšela jsem jen odmítnutí. Teď přemýšlím, kde se stala chyba a jestli je možné znovu najít cestu k sobě.
Jmenuji se Alena a celý život jsem se snažila být tou nejlepší matkou pro svou dceru Martinu. Dnes, když jí je třicet, stojím na prahu rozhodnutí, které mě bolí, ale vím, že je nutné: přestat za ni řešit všechny její problémy. Je to příběh o lásce, závislosti, strachu i odvaze pustit své dítě do světa.
Jmenuji se Ludmila a píšu o dni, kdy mě moje dcera, Markéta, požádala, abych opustila náš byt. V ten den vypluly na povrch všechny naše rodinné křivdy, nevyřčená slova a zklamání, a já poprvé v životě pocítila, jaké to je být cizincem ve vlastním domově. Toto je příběh o ztrátě, nepochopení a těžké cestě za odpuštěním.
Jmenuji se Marie, je mi 74 let a stále nechápu, kde jsem jako matka udělala chybu. Jeden nevinný dárek pro vnučku navždy zničil můj vztah s dcerou Janou. Toto je příběh o obětech, nedorozuměních a bolesti, kterou ani ta nejhlubší láska nedokáže zahojit.
Celý život jsem věřila, že rodinná harmonie je samozřejmost. Když se ale mezi mým manželem Petrem a mojí maminkou Alenou rozhořel konflikt, všechno, co jsem znala, se zhroutilo. Musela jsem si vybrat mezi dvěma nejdůležitějšími lidmi v mém životě a dodnes nevím, jestli jsem udělala správně.
Jmenuji se Klára a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset živit vlastní mámu. Když nás opustil táta a dluhy začaly dusit náš malý byt v Ostravě, zůstala jsem na všechno sama. Jen díky víře, modlitbě a nečekané síle jsem dokázala najít cestu ven z beznaděje.
Od dětství jsem žila ve stínu maminčiny péče, která se proměnila v dusivou kontrolu. Každý můj krok byl pod drobnohledem, každé rozhodnutí muselo projít jejím schválením. Teď, když se snažím postavit na vlastní nohy, její slzy a výčitky mě pronásledují a já nevím, jak z toho ven.
Jmenuji se Jarmila a nikdy bych nevěřila, že se jednou budu stydět před vlastní dcerou. Vždycky jsem se snažila dát své rodině všechno, co bylo v mých silách, ale teď, když nemám peníze jako rodiče mého zetě, cítím, jak se mezi mnou a dcerou otevírá propast. Je to příběh o bolesti, nepochopení a touze po lásce, která by neměla být měřena penězi.
