Jmenuji se Lukáš a vyrůstal jsem v domácnosti, kde šetření bylo víc než láska. Máma, Jana, nás s mladší sestrou Bárou neustále napomínala, že si ničeho nevážíme a že musíme myslet na budoucnost. Příběh popisuje naše každodenní boje, hádky, ale i to, jak jsem se snažil najít vlastní cestu ke štěstí.
Jmenuji se Tomáš a ve třech letech jsem poprvé pochopil, co znamená strach. Ten den, kdy jsem otevřel dveře policii, jsem nevěděl, že tím změníme život celé naší rodině. Příběh o tom, jak jsem se stal malým hrdinou v boji proti domácímu násilí, a o cestě za svobodou, která nebyla vůbec jednoduchá.
Není to tak, že by se chovala iracionálně; prostě jen naznačuje, že nám jde jen o její peníze a nic víc. Toto přesvědčení vedlo naši matku k tomu, že se od nás distancovala.
