Jmenuji se Jaroslav a celý život jsem se snažil být dobrým otcem svým dvěma dcerám, Martině a Lucii. Až příliš pozdě jsem si uvědomil, že moje finanční pomoc jim spíš uškodila, než pomohla, a že jsem tím mezi nimi zasel závist a rozkol. Teď stojím před rozhodnutím, jak napravit chyby minulosti a znovu spojit naši rodinu.
Jsem Marie a celý život jsem si myslela, že mě moje snacha Lucie nenávidí. Vždy mezi námi panovalo napětí a já se cítila jako přítěž v rodině. Až když jsem jednoho dne zkolabovala, ukázalo se, že pravda je mnohem složitější a bolestivější, než jsem si kdy dokázala představit.
Jsem Marie, šedesátiletá žena, která se ocitla v nečekaném boji o vlastní rodinu. Po napjatém telefonátu s mojí snachou Janou, která mě obvinila, že rozvracím její manželství s mým synem Petrem, se mi zhroutil svět. V tichu Petrovy podpory své ženy a v osamělosti svého stáří hledám odpověď na otázku, zda jsem jako matka selhala.
Jednoho večera jsem v domě své dcery zaslechla rozhovor, který mi navždy změnil život. Vzpomínám na to, jak jsem se těšila na víkend s rodinou, ale místo radosti přišlo poznání, které mě roztrhalo na kusy. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem někdy opravdu znala svou vlastní dceru.
Jsem Alena a celý život jsem se snažila chránit svou dceru Kláru před světem i před ní samotnou. Její vzdor a moje starost nás od sebe odcizily, až jednoho dne odešla z domu. Teď se po letech vrací – zlomená, s očima plnýma bolesti, a já nevím, jestli ji dokážu znovu obejmout.
Jmenuji se Tomáš a každá návštěva u tchyně Věry je pro naši rodinu malým bojištěm – hlavně kvůli snídani. Moje žena Jana, naše děti Adam a Bára a já jsme zvyklí na rychlé, lehké snídaně, ale Věra trvá na vydatných českých pokrmech. Tento příběh je o střetu generací, rodinných tradic a o tom, jak těžké je najít kompromis mezi minulostí a současností.
Jsem Marie a nikdy bych nevěřila, že obyčejný úklid může rozdělit naši rodinu. Můj syn Marek se mi vzdálil a snacha Jana se mnou přestala mluvit úplně, protože odmítla pomoct s úklidem. Teď už skoro nevídám svého vnuka Matěje a ptám se sama sebe, kde jsme udělali chybu.
Jmenuji se Laura a nikdy bych nevěřila, že mě v sedmdesáti letech dožene hrdost k tomu, abych plánovala pomstu. Vše začalo v obyčejném obchodě, kde mě mladá prodavačka zesměšnila před ostatními zákazníky kvůli drobné chybě. Rozhodla jsem se jí ukázat, že i stará paní umí být nepříjemná, ale nakonec jsem zjistila, že pomsta bolí hlavně toho, kdo ji plánuje.
Jmenuji se Josef a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu sedět sám v prázdném bytě a přemýšlet, kde jsem udělal chybu. Vnučka Ela byla světlem mého života, dokud ji ze dne na den neodvezl můj zeť Tomáš s tvrzením, že ji špatně krmím. Teď se ptám sám sebe, jestli za tím nebylo něco víc než jen jídlo – třeba peníze nebo nevyřčené křivdy.
Jmenuji se Eva a v sedmapadesáti jsem konečně našla lásku, o které jsem si myslela, že už ji nikdy nezažiju. Místo radosti ale čelím nepochopení a podezření od vlastní dcery, která tvrdí, že můj snoubenec je podvodník. V příběhu popisuji bolestivé rodinné rozepře, vnitřní boj mezi důvěrou a pochybnostmi a hledání odpovědi na otázku, zda mám právo na štěstí navzdory všem.
Jmenuji se Klára a odjakživa jsem měla pocit, že mě moji prarodiče neberou vážně. Nejvíc to bolí, když mi každý rok dávají hračky, které mě vůbec nezajímají, i když jim opakovaně říkám, co bych si opravdu přála. Tento příběh je o tom, jak těžké je být slyšen v rodině, kde se generace neshodnou, a jak moc toužím po opravdovém pochopení.
Moje dcera Eva se vdala relativně brzy podle dnešních standardů, ve věku 27 let. Všichni jsme byli nadšení. Než jsme se nadáli, byla těhotná a porodila dvojčata. Eva je moje jediná dcera a jediná blízká rodina, kterou mám. Abych nebyla sama, vzali mě k sobě do města. Byt byl malý.
