Kolik dostává máma důchod? To není moje věc… nebo je?
Nikdy jsem se nezajímala, kolik máma dostává důchod. Vždycky jsem si myslela, že je to jen její věc. Ale jednoho dne v práci se všechno změnilo a já musela čelit pravdě o naší rodině i sobě samé.
Nikdy jsem se nezajímala, kolik máma dostává důchod. Vždycky jsem si myslela, že je to jen její věc. Ale jednoho dne v práci se všechno změnilo a já musela čelit pravdě o naší rodině i sobě samé.
Jsem Marie, babička, která miluje svou rodinu nade vše. Po bolestivém rozhovoru s mojí snachou Lenkou jsem se stáhla do ústraní, ale jednoho dne mě zoufalý telefonát přivedl zpět do jejich života. To, co následovalo, změnilo nejen náš vztah, ale i mě samotnou.
Jmenuji se Alena a po smrti manžela jsem zůstala sama se třemi dětmi. Moje máma mi odmítá pomáhat s hlídáním, i když vím, že by mohla, a já musím pracovat, abych nás uživila. Každý den bojuji s pocitem viny, bezmoci a zoufalství, ale nevzdávám to.
Jmenuji se Klára a žiju v malém bytě na okraji Brna se svým mužem Petrem a synem Matýskem, který má Downův syndrom. Moje matka, paní Věra, si žije v luxusu a nikdy mi nezapomene připomenout, jak moc jsme podle ní selhali. Příběh o bolesti, pýše a touze po pochopení v rodině, která by měla držet při sobě.
Celý život jsem žila s pocitem, že jako matka selhávám. Až když mi moje dospělá dcera řekla svou pravdu, pochopila jsem, jak moc jsem se mýlila. Toto je příběh našeho ticha, nepochopení a jedné věty, která změnila můj pohled na sebe samu.
Jmenuji se Alena a po smrti manžela jsem zůstala sama se třemi dětmi. Moje máma mi odmítá pomáhat s hlídáním, i když vím, že by mohla. Každý den bojuji s pocitem viny, únavou a zoufalstvím, protože musím pracovat a zároveň být mámou na plný úvazek.
Po smrti babičky jsem v její zásuvce objevila starou fotografii, která mi obrátila život naruby. Postupně jsem odhalovala rodinné tajemství, které naši rodinu roztrhlo na kusy, a musela jsem se rozhodnout, jestli dokážu odpustit. Tento příběh je o bolesti, hledání pravdy a síle rodinných pout.
Jmenuji se Ludmila a nikdy bych nevěřila, že se jednou ocitnu v situaci, kdy mi vlastní syn navrhne, abych se odstěhovala do domova pro seniory. Náš vztah byl vždy komplikovaný, ale tahle chvíle mě zasáhla víc než cokoli předtím. Příběh vypráví o bolesti, nedorozumění, ale i o cestě k odpuštění a novému začátku.
Nikdy bych nevěřila, že jedno rozhodnutí rozbije naši rodinu. Odmítla jsem hlídat vnučku, protože jsem cítila, že už nemám sílu, a teď se na mě všichni dívají jako na sobce. Bolí mě to, ale stále si stojím za svým rozhodnutím.
Jmenuji se Marie, jsem babička tří vnoučat a celý život jsem snila o rodinném domě na břehu Vltavy. Když se mi konečně podařilo splnit si tento sen, staré rodinné spory, žárlivost a nevyřčené křivdy vypluly na povrch. Teď se ptám sama sebe – je možné postavit štěstí, aniž bychom obětovali city těch, které nejvíc milujeme?
Jmenuji se Zdeněk a s manželkou Janou jsme celý život dřeli, abychom našim dětem, Martinovi a Denise, zajistili domov. Nikdy by mě nenapadlo, že právě oni se nás pokusí vystrnadit z domu, který jsme pro ně stavěli. Tento příběh je o bolesti, zklamání a otázce, kde se v rodině bere tolik nevděku.
Jmenuji se Marie a už rok jsem neviděla svou milovanou vnučku Aničku. Poté, co jsem přestala finančně podporovat svého syna Petra, mě od sebe i od Aničky odstřihl. Každý den mě pronásleduje bolest, vztek i otázky, zda jsem udělala správně.