Jsem Marie, babička tří vnoučat, která celý život toužila po domě u Vltavy. Když jsem si svůj sen konečně splnila, otevřely se staré rodinné rány a nevyřčená slova. Teď přemýšlím, jestli štěstí opravdu stojí za to, když ho zaplatím slzami svých nejbližších.
Jsem Marie, sedmdesátiletá vdova z malého města na Vysočině. Po smrti manžela jsem zůstala sama a začala se cítit jako přítěž pro svou jedinou dceru Janu, která má vlastní rodinu a starosti. V tomto příběhu popisuji své pocity osamělosti, vinu i touhu po pochopení a blízkosti.
Jsem Alena a celý život jsem věřila, že rodina je to nejdůležitější. Když si můj syn Tomáš přivedl domů svou ženu Lucii, doufala jsem, že budeme jedna velká rodina. Místo toho jsem se ocitla v nekonečném kruhu nedorozumění, ticha a pocitu, že ztrácím nejen syna, ale i samu sebe.
Jmenuji se Marie a po čtyřiceti letech v nemocnici jsem se konečně dočkala důchodu. Místo klidu mě ale čekalo nečekané napětí s dcerou, která předpokládala, že teď budu hlídat vnoučata na plný úvazek. Musela jsem si vybojovat právo na vlastní život a štěstí, i když to znamenalo zklamat vlastní rodinu.
Jmenuji se Marie a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní syn požádá, abych při návštěvě Prahy bydlela v hotelu místo u něj doma. Tato situace mě hluboce zasáhla a přinutila přemýšlet o tom, jak se mění vztahy mezi rodiči a dětmi v dnešní době. V příběhu popisuji své pocity, rodinné konflikty i snahu pochopit novou generaci.
Jsem Marie, důchodkyně z malého města, která celý život dřela, aby dala své dceři Janě to nejlepší. Když jsem přestala finančně pomáhat, Jana mě odstřihla od svého života i od vnuka. Teď sedím sama v prázdném bytě a přemýšlím, kde jsem udělala chybu.
Jmenuji se Jarmila a nikdy bych nevěřila, že se jednou budu stydět před vlastní dcerou. Vždycky jsem se snažila dát své rodině všechno, co bylo v mých silách, ale teď, když nemám peníze jako rodiče mého zetě, cítím, jak se mezi mnou a dcerou otevírá propast. Je to příběh o bolesti, nepochopení a touze po lásce, která by neměla být měřena penězi.
Jednoho deštivého večera jsem otevřela dveře a našla na prahu vnučku, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Moje dcera Klára, kdysi vzorná a talentovaná dívka, zmizela před lety beze stopy. Teď mi v hlavě zní jediná otázka: Kde jsme jako rodiče selhali?
Jmenuji se Alena a nikdy bych nevěřila, že se budu muset učit nová pravidla rodinného soužití od vlastní snachy. Když si můj syn Karel vzal Kláru, začalo se v naší rodině všechno měnit – od rozdělení domácích prací až po to, jak spolu mluvíme o pocitech. Tahle proměna mě donutila přehodnotit celý svůj život a vztahy, které jsem považovala za samozřejmé.
Jednoho deštivého večera jsem pozvala svou bývalou snachu Janu, aby se ke mně nastěhovala. Můj syn Petr se mi odcizil a já zůstala jen s vnukem a dcerou. Příběh o bolesti, rodinných konfliktech a hledání nového smyslu v rozbité rodině.
Jmenuji se Petra a nikdy bych nevěřila, že se naše rodina rozpadne kvůli lásce, která přišla nečekaně a pozdě. Po smrti babičky jsme byli všichni zranitelní, ale dědeček František nás šokoval, když si vzal sousedku paní Martu a přerušil s námi veškerý kontakt. Zůstala po něm jen prázdnota, otázky a bolestné ticho, které se rozléhá naším domem.
Jmenuji se Hana a v šedesáti dvou letech stojím s manželem Karlem před rozhodnutím, které může rozdělit naši rodinu. Přemýšlíme, jak naložit s tím málem, co jsme za život nasbírali, a jaký odkaz zanecháme našim vnoučatům, Martinovi a Kláře. Vše se ale zkomplikuje, když naše rozhodnutí narazí na nepochopení a odpor vlastních dětí.
