Jmenuji se Marie a v mém životě právě začíná bouře. Můj syn Petr se svou rodinou se chce nastěhovat zpět k nám do našeho malého domu. Bojím se, že tím ztratím svůj klid, soukromí i vztah s manželem.
Moje máma se ke mně nastěhovala po svých pětasedmdesátých narozeninách. Myslela jsem si, že to bude přirozený krok, ale brzy jsem zjistila, že společné soužití je mnohem složitější, než jsem čekala. V tomto příběhu popisuji, jak se naše rodinné vztahy napnuly k prasknutí a jak jsem musela znovu najít samu sebe.
Jedné noci jsem vyhodila svého syna a jeho ženu z domu. Dlouhé měsíce jsem snášela napětí, hádky a pocit, že už nejsem doma doma. Teď se ptám: kdy má matka právo myslet na sebe a kde je hranice obětavosti?
Jmenuji se Kateřina, je mi 38 let a žiji s manželem Tomášem a našimi dvěma dětmi v domě na okraji Prahy. Naše rodinné štěstí se začalo rozpadat ve chvíli, kdy se k nám nečekaně nastěhovali Tomášovi rodiče – a odmítali odejít. V této zpovědi popisuji napětí, skryté konflikty a otázku, kolik je člověk ochoten obětovat pro rodinu.
Jsem Jana, 65letá vdova, která se po smrti manžela ocitla v domě svého syna a jeho ženy Martiny. Na Štědrý den mi snacha oznámila, že se musím vystěhovat, což mě hluboce zasáhlo. Ale právě v tu chvíli, kdy jsem byla na dně, se stalo něco nečekaného, co změnilo náš vztah i můj pohled na rodinu.
Jmenuji se Alena a za pár dní se nám do domu nastěhuje syn s rodinou. Mám strach, že náš klidný život skončí, ale zároveň cítím, že nemůžeme říct ne – dům stejně jednou zdědí. V hlavě mi víří otázky, jestli jsme udělali správné rozhodnutí a co to udělá s naším vztahem.
Jmenuji se Jiří a deset let jsem žil pod jednou střechou s tchyní, svou ženou a našimi dětmi. Když mě manželka nečekaně opustila, zůstal jsem v bytě s tchyní a snažil se začít nový život. Když jsem si našel novou partnerku, postavila mě před nečekanou volbu, která otřásla základy mé rodiny i mého sebevědomí.
Jmenuji se Alena a už několik měsíců žiju v malém bytě se svým synem Petrem, jeho ženou Lenkou a vnukem Kubou. Každý den je pro mě boj mezi láskou k rodině a pocitem, že se tu všichni dusíme. Nejčastěji pláču v koupelně, kde mě aspoň na chvíli nikdo neslyší.
V malém bytě žiju se synem, snachou a vnukem, kde se dusíme nejen nedostatkem prostoru, ale i nevyřčenými slovy a napětím. Každý den bojuji s pocitem viny, že jsme v této situaci kvůli mně, a zároveň se snažím najít sílu, abych rodinu udržela pohromadě. Nejvíc mě bolí, když musím své slzy schovávat v koupelně, protože nechci být pro ostatní přítěží.
Po náhlé smrti mého manžela jsem se ocitla v prázdném domě, kde ticho řezalo do duše. Můj syn Tomáš s manželkou Lenkou mi nabídli, abych se k nim nastěhovala, a já přijala – netušila jsem však, jak těžké bude najít si místo v jejich životě i v jejich domově. Příběh vypráví o střetech generací, rodinných konfliktech i o tom, jak těžké je začít znovu, když už si myslíte, že všechno podstatné máte za sebou.
Jednoho deštivého odpoledne jsem při úklidu narazila na něco, co navždy změnilo můj pohled na rodinu. Věřila jsem, že společné bydlení s dcerou a jejím mužem nás sblíží, ale místo toho jsem byla postavena před těžké rozhodnutí. Sdílím svůj příběh, protože vím, že nejsem jediná, kdo musel čelit podobné zradě.
