Od dětství jsem žila v tichu a napětí mezi mámou a tátou v našem malém bytě na Vinohradech. Když jsem objevila starý štětec po dědovi, začala jsem hledat svůj hlas a odvahu postavit se rodinným tajemstvím. Můj příběh je o boji za sebe sama, o naději a o tom, jak těžké je vymanit se z pout mlčení.
V okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že mezi mnou a Petrem zůstaly jen zdi mlčení, se mi život obrátil naruby. Roky manželství, společné sny a sliby se rozplynuly v nevyřčených slovech a nenaplněných očekáváních. Toto je mé přiznání o tom, jak nedostatek dialogu a porozumění může zničit i tu nejpevnější lásku.
V padesáti jsem zjistila, že i mezi nejbližšími existují hranice, které je lepší nepřekračovat. Sdílela jsem tajemství, která měla zůstat nevyslovená, a zaplatila za to vysokou cenu. Dnes už vím, že mlčení někdy chrání víc než upřímnost.
Jmenuji se Jaroslav a můj život se rozpadl během jednoho jediného večera, kdy jsem konečně uslyšel slova, která jsem roky odmítal slyšet. V rodině, kde se mlčí místo mluví, jsem musel najít odvahu postavit se pravdě a přijmout vděčnost za to, co mám, i když to znamenalo bolestnou ztrátu. Teprve když jsem ztratil téměř vše, pochopil jsem, jak důležité je žít v přítomném okamžiku a naslouchat těm, kteří nás milují.
Při oslavě třiceti let manželství plánovali Renata a Michal skromné rodinné setkání, s nadějí, že toto milník sdílejí se svými dětmi, Janou a Ivanem. Nicméně, jejich očekávání byla setkána s mlčením a nepřítomností, což vedlo k dojemnému uvědomění si jejich místa v životech jejich dětí.
