Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy mi lékařka řekla, že můj syn nemá tep. Všechno se ve mně zlomilo, ale pak se stal zázrak. Dnes je můj malý Matěj doma a já stále přemýšlím, proč se takové věci dějí právě nám.
Ta noc, kdy moje novorozená dcera Sofie přestala dýchat v mých rukou, mi navždy změnila život. Prošel jsem nejhlubším strachem, zatímco se rozpadalo mé manželství a staré rodinné rány se znovu otevřely. Toto je příběh o bolesti, naději a o tom, jak těžké chvíle dokážou změnit všechno.
Jmenuji se Alena a jsem matka deseti dcer. Celý život jsem bojovala s očekáváním rodiny, že porodím syna, a s vlastní touhou být přijata taková, jaká jsem. Toto je můj příběh o naději, zklamání a hledání sebe sama v české vesnici, kde se stále čeká na mužského dědice.
Během jediného roku jsem se stala matkou tří dětí, ačkoliv nejsou trojčata. Prošla jsem si odsouzením, samotou i vlastními strachy, ale našla jsem v sobě sílu díky lásce ke svým dětem. Toto je můj příběh o přežití, odpuštění a naději v české společnosti, která často neumí odpouštět.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že se jednoho dne ocitnu na samém dně. Po ztrátě práce a rozpadu manželství jsem zůstala sama s dcerou a pocitem, že už není cesty ven. Díky víře, modlitbě a podpoře přátel jsem však našla sílu zvednout se a začít znovu.
Ve svých sedmačtyřiceti letech jsem zjistila, že čekám dítě. Místo radosti mě a mou rodinu zaplavily strachy, předsudky a staré rány. Toto je moje zpověď o bolesti, naději a boji být matkou, když tomu nikdo nevěří.
Jmenuji se Jana a vyprávím vám o noci, kdy se můj čtyřletý syn Matěj stal naším zachráncem. Roky jsem žila ve strachu z vlastního manžela, až přišla ta osudová noc v našem bytě na pražském sídlišti. Je to příběh o strachu, naději a nečekané síle, kterou v sobě objevíte, když už nemáte co ztratit.
Ve čtyřiceti sedmi letech jsem zjistila, že čekám dítě, a místo radosti přišel strach a rozkol v rodině. Musela jsem čelit předsudkům, nepochopení i vlastní nejistotě, ale také objevit novou sílu a naději. Toto je má zpověď o bolesti, odvaze a touze být matkou navzdory všemu.
Jsem Jana a poslední roky žiju ve stínu strachu z vlastního telefonu, protože vím, že mi dcera Lucie volá jen tehdy, když potřebuje peníze. S manželem Petrem jsme se snažili být dobrými rodiči, ale teď se cítím zrazená a zoufalá, když vidím, jak se naše rodina rozpadá. Tento příběh je o bolesti, naději a hledání cesty zpět k vlastnímu dítěti.
Jednoho rána se mi zhroutil svět, když jsem zjistil, že moje maminka je vážně nemocná. V zoufalství jsem hledal oporu ve víře a modlitbě, zatímco jsem se snažil udržet naši rodinu pohromadě. Tato zkušenost mě naučila, jak hluboká může být lidská bolest i síla.
Stojím v kuchyni, ruce se mi třesou, když držím další negativní těhotenský test. Všichni kolem mě mají děti, jen já pořád čekám na zázrak, který nepřichází. V tomhle příběhu sdílím bolest, víru i odvahu nevzdat se svého snu stát se mámou – i když mi už bylo osmatřicet.
Po rozvodu jsem se uzavřela před světem, ale jednoho dne v čekárně jsem zaslechla známý hlas, který mi připomněl, že život nekončí jedním zlomeným srdcem. Vzpomínky, rodinné konflikty a vlastní nejistoty mě pronásledovaly, dokud jsem nenašla odvahu znovu otevřít své srdce. Tento příběh je o bolesti, odvaze a malých krocích k novému začátku.
