Zamčené Dveře: Zoufalé Rozhodnutí Matky Udržet Svou Dceru a Vnuka Pryč
– Šéf byl trochu podrážděný. Nemá rád, když lidé chodí pozdě. Proč ti nepomohla tvoje máma? Je taky nemocná? – Ne… Jana a její
– Šéf byl trochu podrážděný. Nemá rád, když lidé chodí pozdě. Proč ti nepomohla tvoje máma? Je taky nemocná? – Ne… Jana a její
Je mi líto mého manžela; tohle si nezaslouží. A já jsem svou tchyni nevyhnala—nikdo ji nevyhnal. Jen se nechce vrátit poté, co odešla.
Můj syn se oženil před téměř deseti lety s ženou, která byla již jednou vdaná a měla krásnou dceru. Obě jsem je přijala s otevřenou náručí. Vždy jsem mladou rodinu podporovala, někdy finančně, někdy hlídáním, aby si můj syn a jeho žena mohli užít čas pro sebe. Můj vztah s mou snachou byl vždy napjatý, ale nikdy jsme se nehádaly. Její první
Snažím se udržovat dobré vztahy s mou tchyní, ale mám pocit, že myslí jen na sebe. Nedávno mi bylo třicet čtyři let a naše manželství prošlo mnoha zkouškami.
Podala žádost o rozvod, když jsem byl v mateřské škole, a můj otec musel roky platit alimenty. Občas jsme se vídali, ale emocionální dopad byl obrovský.
Vždy jsem byla šetrná ve svých výdajích. Jednou se mě Jan zeptal, jestli bych někdy uvažovala o tom být ženou v domácnosti, ale nikdy jsem s tím nemohla souhlasit. Věřím, že je lepší vydělávat skromný příjem než být závislá na někom jiném. Můj manžel má stejný názor. Někdy se v práci objeví situace, které vyžadují přesčasy, a já s tím souhlasím.
Paní Novákovou jsem poznal přes svou tetu. Pracovaly spolu. I když se časem přestaly vídat, občas jsem si s paní Novákovou rád popovídal. Měli jsme podobné povahy. Život paní Novákové nebyl vůbec snadný. Ve třiceti pěti letech porodila svého druhého syna a jen o rok později jí náhle zemřel milovaný manžel. Zůstala sama v malém dvoupokojovém bytě s
Přistoupila ke dveřím, pokusila se vstoupit do domu, ale babička je zamkla. Máma volala, klepala, ale nikdo neodpovídal. Zvažovala zavolat záchrannou službu, aby otevřela dveře.
Nerozumím svému zeti. Zakazuje mi chodit k nim domů a starat se o mého vnuka. Můj zeť je velmi dobrý manžel. Miluje mou dceru, dobře vydělává a je skvělou hlavou rodiny. Také velmi miluje svého syna, ale protože hodně pracuje, vidí ho jen když spí a o víkendech. Problém je, že věří, že
Když si Jana vzpomíná na svůj příběh, vždy nám říká: „Nikdy byste se neměli bát, že se vaše vztahy s blízkými mohou zhoršit. Opravdu podpůrná rodina to pochopí. Pokud ne, nestojí to za to se tím trápit.“ Janini rodiče s ní přestali mluvit téměř před deseti lety poté, co odmítla pomoci svému bratrovi po několikáté. Nyní,
Při každé příležitosti mi připomínají, kolik pro mě udělali a jak tvrdě pracovali, aby mě vychovali. A já jsem ten nevděčný dítě! Jen já znám pravdu.
Jsou to tři roky, co jsem ztratila manžela. Cítím se neuvěřitelně osamělá. Opravdu jsem chtěla vybudovat blízký vztah s mou snachou a doufala jsem, že budu nápomocná.