Jmenuji se Jana a každý rok jsem na manželovy narozeniny vařila pro jeho nepozvanou rodinu, která se u nás vždycky objevila bez pozvání. Letos jsem se rozhodla, že to změním, a to, co následovalo, otřáslo základy naší rodiny. Příběh o odvaze postavit se za sebe, o českých rodinných zvycích a o tom, jak těžké je někdy říct dost.
Po oslavě narozenin mého vnuka jsem se ho rozhodl zeptat, jestli má dost peněz na koupi smartphonu, na který si šetřil. Řekl jsem mu, že jsem jeho otci, Albertovi, dal 500 eur, aby mu je předal. K mému překvapení byl můj vnuk zmatený a odpověděl: „Jakých 500 eur? V obálce bylo jen 100 eur a bylo to podepsané.“ Toto odhalení mě vedlo k objevení znepokojivého vlivu, který nová manželka mého syna, Eva, na něj měla, což nakonec způsobilo rozkol v naší rodině a zanedbání jeho prvorozeného syna, Jiřího.
Položila jsem klíče na stůl a vstoupila do domu. O chvíli později se z chodby vynořila má matka. „Všechno nejlepší k tvým jediným narozeninám!“ zvolala jsem, když jsem jí podávala kytici květin. Náš vztah byl složitý. Moje matka mi nikdy nepřála k narozeninám štěstí, ani mě nenavštívila. Přesto jsem se vždy snažila být poslušnou dcerou.
