Jednoho rána se mi zhroutil celý svět, když moje žena Jana zkolabovala v kuchyni. V zoufalství a bezmoci jsem se obrátil k víře a modlitbě, i když jsem v ně nikdy moc nevěřil. Tahle zkušenost mě změnila a naučila mě, že i v nejtemnějších chvílích může člověk najít sílu tam, kde by ji nikdy nehledal.
Po infarktu jsem zůstala sama v obrovském domě, kde ticho dusí víc než bolest na hrudi. Moje dcera Eliška mi nebere telefon a já se ptám sama sebe, kde se stala chyba. Zoufalství mě donutí obrátit se na dávného přítele, ale i ten mi nastaví zrcadlo, ve kterém vidím pravdu, před kterou jsem roky utíkala.
Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy mi bratr zavolal, že je v nemocnici. Celý život se obětoval svým dětem, ale když ho nejvíc potřeboval, zůstala jsem u jeho postele jen já. Tento příběh je o tom, jak hluboké mohou být rodinné rány a jak těžké je najít odpuštění.
Jmenuji se Alena a nikdy bych nevěřila, jak moc může člověka změnit nemoc a bezmoc. Když jsme s manželem oba onemocněli, zůstali jsme sami proti světu a jedinou oporou nám byla víra a modlitba. Tento příběh je o tom, jak jsme hledali sílu v sobě, v Bohu i v sobě navzájem, když už nezbývalo nic jiného.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na zimu, kdy můj manžel Petr bojoval s těžkým zápalem plic. Věřila jsem, že se můžu spolehnout na tchyni, která slíbila, že nám pomůže s hlídáním našeho syna Matěje. Když ale v nejhorší chvíli couvla, ocitla jsem se na pokraji sil a musela jsem čelit pravdě o naší rodině.
Moje maminka vážně onemocněla a já byla ochotná udělat cokoliv, abych jí pomohla. Můj manžel Tomáš však odmítl finančně podporovat mé rodiče, což mezi námi vyvolalo hluboké konflikty a postavilo naše manželství na pokraj rozpadu. Tohle je příběh o loajalitě, rodinných závazcích a bolestných rozhodnutích.
Když jsem se dozvěděl, že máma je vážně nemocná, zhroutil se mi svět. V příběhu popisuji, jak jsem hledal sílu v modlitbě, v rodině i v sobě, abychom to společně zvládli. Sdílím své pochybnosti, strachy i okamžiky, kdy jsem málem ztratil víru – a jak jsem ji znovu našel.
Jsem Jana a celý život jsem sledovala, jak moje sestra Alena dává vše svým dětem. Když ji ale nemoc upoutala na lůžko, její vlastní děti se k ní otočily zády. Teď přemýšlím, kde se stala chyba a jestli jsme mohly udělat něco jinak.
Můj bývalý manžel těžce onemocněl a já se rozhodla mu pomoci, i když jsme byli rozvedení už přes patnáct let. Naše děti mě považovaly za bláznivou, ale já jsem cítila, že nenávist není jediná cesta. Tento příběh je o odvaze odpustit, o rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je někdy vysvětlit vlastní rozhodnutí těm nejbližším.
Celý život jsem byla oporou své dceři Lucii, pomáhala s vnoučaty, byla tu pro ni ve dne v noci. Když jsem však sama onemocněla a potřebovala její pomoc, slyšela jsem jen odmítnutí. Teď přemýšlím, kde se stala chyba a jestli je možné znovu najít cestu k sobě.
Držím v ruce sklenici vody a přemýšlím, proč mě tak tíží. Můj život se rozpadá pod tíhou starostí, které si nedokážu pustit z hlavy – rozvod, nemoc matky, dluhy. Příběh o tom, jak těžké je pustit minulost a začít znovu dýchat.
Jmenuji se Lucie a vždycky jsem byla oporou své rodiny. Když moje maminka Jana začala být nemocná, rozhodla se, že se ke mně a mému synovi Matějovi nastěhuje, protože se bála být sama. Její přítomnost ale obrátila náš život vzhůru nohama a já jsem musela čelit těžkému rozhodnutí mezi pomocí matce a ochranou vlastního domova.
