Jmenuji se Petra a bojuji s nespravedlivou tradicí v rodině mého muže, která rozděluje mé děti. Moje tchyně otevřeně upřednostňuje mého syna před mou dcerou z prvního manželství a já už nevím, jak ochránit své děti před bolestí a ponížením. Každý den hledám odvahu postavit se za svou rodinu a najít cestu ke spravedlnosti.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že největší bitva mého života se odehraje mezi zdmi našeho rodinného domu. Po smrti mého bratra jsem byl svědkem, jak máma rozdělila dědictví tak, že některé vnoučata dostaly vše a jiné nic. Tato nespravedlnost mě roztrhala na kusy a donutila přehodnotit, co vlastně znamená rodina.
Celý život jsem si myslela, že jsme s mojí sestrou Lucií pro naši mámu stejně důležité. Ale když máma dala Lucii peníze na nový byt a mně nic, začalo mě to uvnitř trhat. Ztrácím důvěru v rodinu a nevím, jak se s tím vyrovnat.
Jmenuji se Petra a už několik let žiju v napětí mezi svou rodinou a tchyní, která nás s manželem přehlíží a upřednostňuje mou švagrovou. Zatímco ona dostává od tchyně peníze na všechno možné, nám se dostává jen zbytků jídla a pocitu, že jsme méněcenní. Dnes vám popíšu jeden den, kdy už jsem to nevydržela a rozhodla se postavit pravdě čelem.
Jsem Magda. Celý život jsem sledovala, jak máma nadržuje mému bratrovi a jeho dětem, zatímco moje dcera byla vždycky ta druhá. Když máma chtěla, abych přispěla na výlet, na který vzala jen syna mého bratra, rozhodla jsem se už mlčet nepřestanu.
Jmenuji se Petra a nikdy bych nevěřila, jak moc dokáže zranit vlastní rodina. Moje tchyně tvrdila, že je příliš unavená na hlídání našeho syna, ale když její dcera porodila, najednou měla energie na rozdávání. S manželem jsme museli čelit pravdě, která nás oba hluboce zasáhla.
Ve čtvrtek večer mě rodiče a sestra pozvali na rodinnou schůzku, kde jsme měli rozhodnout o rozdělení babiččina bytu. Místo spravedlivé dohody jsem se však dozvěděla, že rodiče byt přepíšou jen na sestru. Nikdy bych nevěřila, že mě vlastní rodina takto zradí – a přesto se to stalo.
Celý život jsem se starala o nemocnou maminku a vzdala se svých snů. Když zemřela, odkázala vše mému bratrovi, který ji sotva znal. Teď stojím před prázdným bytem a ptám se sama sebe, co vlastně znamená rodina a spravedlnost.
Byla jsem vyhozena z maturitního plesu kvůli květovaným šatům, které prý porušovaly školní řád. V slzách jsem volala své nejlepší kamarádce do prázdného parkoviště, zatímco uvnitř školy se slavilo beze mě. O týden později jsem našla útěchu na plese své sestřenice, ale otázky a bolest zůstaly.
Jmenuji se Karel Novotný a nikdy jsem si nemyslel, že jedno rozhodnutí roztrhne naši rodinu na kusy. V srdci Prahy, mezi šedými paneláky a šeptanými tajemstvími, jsem musel čelit volbě: mlčet, nebo bojovat za to, co je správné. Tento příběh je o odvaze, zradě i naději, která nikdy neumírá.
Nikdy jsem si nemyslela, že budu cítit zášť vůči své mámě a bratrovi. Byla jsem vychována jinak. Ale život se vyvinul tak, že se nemohu zbavit pocitu nespravedlnosti. Co mám v této situaci dělat? Nedokážu se rozhodnout sama. Vyrůstali jsme v těsně spjaté rodině, ale teď je všechno jiné.
