Adéla vždy chtěla děti, ale nikdy se nevdala. Vychovala své syny Jakuba a Kryštofa sama, doufajíc, že zůstanou blízko a budou ji podporovat ve stáří. Život však měl jiné plány, když se rozhodli oženit a založit vlastní rodiny.
Je nepopiratelné, že je to jejich přímá odpovědnost. Ale jak roky plynou, lidé se stávají stále více nezávislými. A v určitém okamžiku se musí naučit zvládat věci sami.
Po smrti své manželky, Viktorie, se Gregor přestěhuje k synovi, Benediktovi, pro útěchu. Jeho snacha, Sára, ho však nutí vybrat si mezi jejich ponurým sklepem a domovem důchodců. Gregor však najde překvapivou třetí možnost.
Když odcházela, sbalila si nejen své věci, ale rozhodla se vzít i některé spotřebiče z našeho domova. Eliška byla velmi veselá a nadšená. „Mami, budu v pohodě,“ ujišťovala mě. Ale věci se nevyvinuly tak, jak doufala.
V rušném českém městě, kde je tempo života a ekonomické podmínky zcela odlišné, jsou dobře míněné snahy tchyně pomoci svému zeti a dceři podkopány odmítáním její vlastní dcery.
Každý má svou vlastní definici péče, ale pro mou maminku znamenala péče dělat pro mě všechno. Od mých nejranějších vzpomínek jsem se cítil dusit její pozorností. Vybrala si mé hračky, televizní pořady, koníčky a dokonce se snažila vybírat mé přátele. Stále se stydím, když si vzpomenu, jak mě bylo trapné, když maminka přišla na mé aktivity.
Nikola, mladá a nezávislá žena, se pyšnila tím, že všechny aspekty svého života zvládá s grácií, od kariéry přes studium až po domácí povinnosti. Jak postupovalo její těhotenství, její touha být soběstačná se zintenzivňovala. Pečlivě se připravovala na domácí porod svého dítěte, rozhodnutí, které bylo motivováno potřebou pečovat o svého manžela, Michala, který kvůli svému stavu zápasil s základními úkoly. Tento příběh odhaluje tragické důsledky jejích rozhodnutí.
Můj syn, Mikuláš, je 9 let a chodí sám do školy. Večery může trávit procházkami po nákupním centru se svými přáteli. Myslela jsem, že dělám vše správně, dávám Mikulášovi dostatek svobody, zároveň ho učím zodpovědnosti. Nicméně moje kamarádka, Kateřina, měla jiný názor. Kateřinina dcera, Zofie, byla ve věku 14 let. Mohlo by se zdát, že v tomto věku se děti učí být nezávislé, ale Kateřinin strach zastavil Zofii způsobem, který žádná z nás nepředvídala.
Moje snacha, Michaela, začala ukazovat svou pravou tvář ještě před svatbou, když se rozhodla koupit byt jen pro sebe. Můj syn, Matěj, ačkoli nevydělával významný příjem, byl ochoten pomoci své ženě s hypotékou, ale Michaela odmítla. „Ne, tohle je můj byt a nechci, abys v něm měl jakýkoliv podíl,“ vykřikla na něj.
Karel byl typ muže, který se oddával lenosti a přenášel většinu svých povinností na Michaelu. Půjčka, kterou musel splatit, ho donutila k dočasnému závazku, ale jeho pracovní etika byla nedostatečná. Po náročném dni práce se Michaela vrátila domů vyčerpaná, nesouc těžké tašky s nákupy do kuchyně. Najednou se objevil Karel.
Když jsem odešla z domova na vysokou školu, abych si užila nezávislost, žila jsem svůj vlastní život, nyní čtyři roky v manželství s mým manželem a nedávno jsme si vzali hypotéku na náš první domov. Moje sestra, která se po těžkém rozchodu vrátila domů k naší mamince, tam stále žila. Situace nabrala dramatický obrat, když mi maminka volala se slzami na krajíčku kvůli nedávno sepsané závěti.
