Když bylo Aničce pouhých 5 let, její otec nás opustil. Vychovávala jsem ji sama, zvládala několik zaměstnání, abych jí zajistila vše potřebné. Nebylo to snadné, ale chtěla jsem, aby nikdy necítila nedostatek. Brala jsem si volno z práce, abych s ní mohla být, obětovala jsem svůj osobní život. Teď, když plánuje svou svatbu, mi řekla, že nejsem pozvaná. Toto je můj příběh.
„Poslouchej mě, synu…“ zašeptala matka. Každé slovo bylo pro ni boj. Nemoc jí pomalu vysávala život. Ležela v posteli, vyhublá. Michalovi se zdála jako stín ženy, kterou kdysi byla. Vždy byla vysoká, silná a usměvavá. Ale teď… „Synu, prosím, neopouštěj Lýdii… Potřebuje někoho, kdo se o ni postará. Není jako ostatní…“
Já a Petr jsme strávili roky budováním našeho vysněného domu. Stojí jako nejvyšší a nejkrásnější dům v okolí. Musel jsem pracovat v zahraničí 15 let, abych ho dokončil.
Je o čtyři roky mladší než já, takže naši rodiče vždycky dávali přednost jemu. Zejména táta. Ve škole to bylo trochu snazší: alespoň tam jsem nemusela soutěžit o pozornost.
Čekala mě životní lekce… Když přemýšlím o své minulosti, ptám se sama sebe, zda jsem byla dobrá matka nebo zda jsem udělala chyby, za které nyní draze platím. Celý svůj život jsem věnovala svým dětem. Vychovávala jsem je sama poté, co můj manžel zemřel, když bylo našemu synovi pouhé dva měsíce. Naše dcera, nejstarší, už byla s námi. Tvrdě jsem pracovala, ale nikdy
Až do svých padesáti let jsem neměla tušení, jaký může být život pro jiné lidi, v jiné zemi, s odlišnými pohledy na život. Vyrůstala jsem v malém městě, kde mi nikdo neřekl o možnostech, které existují, a místo toho jsem byla krmena různými mýty o odpovědnosti a povinnostech. Tady je můj příběh uvědomění a lítosti.
„Poslouchej mě, synu…“ zašeptala matka. Každé slovo bylo boj, jak jí nemoc pomalu vysávala život. Ležela v posteli, křehká a vyhublá. Jakub ji sotva poznával; vždy byla vysoká, silná a plná života. Ale teď… „Synu, prosím, neopouštěj Aničku… Potřebuje někoho, kdo se o ni postará. Není jako ostatní…“
Já a Petr jsme strávili roky budováním našeho vysněného domu. Stojí jako nejvyšší a nejkrásnější dům v okolí. Musela jsem pracovat v zahraničí 15 let, abych ho dokončila.
Jana a její bratr Jakub se rozhodli, že ona a její manžel by měli opustit svůj byt. Všechno kvůli tomu, že jejich táta nechce prodat svůj dům a Jakub odmítá s ním bydlet.
Svou první lásku jsem potkala hned po maturitě. Byla jsem tak zahlcena emocemi, že jsem okamžitě začala přemýšlet o naší společné budoucnosti. Vzali jsme se poměrně rychle, bez velkého rozmýšlení. Měli jsme velkou, okázalou svatbu na venkovském statku. Oslavovali jsme tři dny, jak je u nás zvykem. Moje matka byla nadšená, že jsem našla svou spřízněnou duši. Její dar byl
Nastala náročná situace. Kamila se snažila proplout nejtěžšími časy. Když se věci začaly uklidňovat, pokusila se zaměřit na svůj osobní život.
Karolína bydlí hned přes ulici. Jsme přítelkyně už mnoho let. Ví o mně všechno a já vím všechno o ní. Karolína má tři děti. Vychovala je sama, bez manžela. Svůj život zasvětila výchově dětí a nikdy se znovu nevdala. Její děti žijí v různých částech země a zřídka ji navštěvují. Karolína
