Jednoho večera u rodinného stolu jsem zjistila, že můj hlas v naší rodině nic neznamená. Když tchyně rozhodla za nás všechny, že si vezmeme hypotéku, a nikdo se mě nezastal, pochopila jsem, že musím odejít. Tahle zkušenost mě naučila, jak těžké je najít odvahu postavit se za sebe a odejít i od těch, které miluji.
Jmenuji se Ivana a právě prožívám nejtěžší období svého života. Můj syn Tomáš se rozhodl odejít z domova a žít na staré rodinné chatě, což ve mně vyvolalo strach, smutek i vztek. Snažila jsem se mu pomoci penězi, ale on touží po svobodě a já nevím, jak se s tím vyrovnat.
Moje vyprávění začíná v okamžiku, kdy jsem s těžkým srdcem opustila rodinný byt na pražském sídlišti, nechávajíc za sebou nemocného bratra a matku, která mi nikdy neodpustila. Každý den mě pronásleduje vina a otázka, zda jsem kvůli svým snům zradila rodinu. V této zpovědi hledám smysl mezi touhou po svobodě a odpovědností vůči těm, které miluji.
Jsem Marie a v padesáti osmi letech jsem si myslela, že konečně začnu žít pro sebe. Místo toho jsem se ocitla v pasti vlastního bytu, kde se mnou stále žijí moje dospělé děti, které odmítají odejít. Moje trpělivost došla a rozhodla jsem se, že je čas na radikální změnu – i kdybych měla jíst jen nudle a pít vodu.
Všechno začalo jedním výbuchem vzteku u rodinného stolu, kdy jsem konečně řekl nahlas to, co jsme všichni roky dusili v sobě. Můj otec, matka i sestra byli šokovaní, když jsem oznámil, že se stěhuji pryč a nechávám za sebou všechno, co jsem znal. Ten večer změnil naše životy navždy a já se dodnes ptám, jestli jsem udělal správnou věc.
