Ve svých pětasedmdesáti letech jsem se musela vyrovnat s bolestivou pravdou o prioritách mé dcery. Vychovala jsem dvě děti, a nyní je mému nejstaršímu synovi Michalovi čtyřicet šest let, zatímco mé dceři Evě je čtyřicet tři.
Píšu tohle ve stavu naprosté frustrace po dalším hádce s naší dcerou. Už to nemůžu snést a potřebuji se podělit o svůj příběh. Můj manžel to chápe, ale mnoho našich přátel říká: co jsi čekala, tvoje dcera je teď vdaná, má svou vlastní rodinu. Je to její manžel, kdo jí diktuje, co má dělat – náš nenáviděný zeť! Jako by jí vymyl mozek! Naše dcera