„Dcera Dychtivá po Dědictví, Nyní Odcizená od Matky“
– Snažili jsme se být pevní. Nedali jsme jí všechno, co chtěla, hned. Ale nemohu říct, že jsme ji špatně zacházeli; nebyla na tom hůř než ostatní.
– Snažili jsme se být pevní. Nedali jsme jí všechno, co chtěla, hned. Ale nemohu říct, že jsme ji špatně zacházeli; nebyla na tom hůř než ostatní.
Když bylo Aničce pouhých 5 let, její otec nás opustil. Vychovávala jsem ji sama, zvládala několik zaměstnání, abych jí zajistila vše potřebné. Nebylo to snadné, ale chtěla jsem, aby nikdy necítila nedostatek. Brala jsem si volno z práce, abych s ní mohla být, obětovala jsem svůj osobní život. Teď, když plánuje svou svatbu, mi řekla, že nejsem pozvaná. Toto je můj příběh.
Téměř dva roky jsme s manželem neměli žádný kontakt s jeho otcem. Tento muž, který se považuje za vzor ctnosti, ztělesňuje jen zastaralé a škodlivé názory. Rozhovory s ním jsou vždy toxické, přesto můj manžel, Marek, stále bojuje s tím, aby plně pochopil negativní vliv svého otce. Můj tchán, Richard, věří, že místo ženy je v kuchyni a porodnici.
Od toho okamžiku se máma chovala, jako bych neexistovala, a náš vztah se zastavil. Žila jsem jako robot, chodila sama do školy, dělala si úkoly a někdy si vařila sama.
Chování Liliany ke mně se drasticky změnilo, jakmile můj vnuk začal chodit do školy. Předtím se bez mé pomoci neobešli a Liliana se ke mně chovala laskavě, říkala mi „mami“ a tvrdila, že jsem úžasná osoba. Ale teď je všechno jinak; už moji pomoc nepotřebuje. Dokonce na mě zvyšuje hlas a nedovoluje mi navštěvovat mého vnuka. Když
Byla o tři roky starší než já. Vždy jsme si byly velmi blízké. Viktorie mě vždy chránila ve škole a pomáhala mi s domácími úkoly. Naše máma nás vychovávala sama. Ale rodinné dědictví nás rozdělilo a nikdy jsme nedokázaly obnovit náš vztah.
Vše se točí kolem rivality. Potřebují více pozornosti od rodičů, dražší dárky, lásku a náklonnost. A protože v dětství jsme všichni ještě sobečtí, žádné ústupky se nedělají.
Navštívili nás minulé léto, ale jen na týden. Děti byly nadšené, běhaly a hrály si venku. Na zahradě jsme měli houpačky a vzduch byl čerstvý. Ale něco se změnilo a teď moje dcera vyhýbá přivést děti na chalupu.
Moje matka začala projevovat zájem o můj život až po svém rozvodu. Nyní se snaží znovu navázat kontakt a ptá se, proč jsou naše interakce tak vzdálené, přestože to byla ona, kdo se od nás vzdálil.
Mladá Viktorie milovala svou babičku více než cokoli na světě a trávila s ní veškerý svůj volný čas, protože její matka, Natálie, se znovu vdala. Doma se napětí stupňovalo, což vedlo k nevratnému rozkolu.
Toto je dojemný příběh událostí, které vedly k mé hluboké samotě, jak se blížím k sedmdesátým narozeninám. Chci sdílet svůj příběh s dalšími matkami, abych je uchránila před stejnými chybami, které jsem udělala. Je to těžké přiznat, ale nakonec jsem si uvědomila, že odcizení mého syna, Lukáše, je z velké části moje vina. Když jsem si uvědomila, že jsem v slepé uličce, bylo už pozdě. Můj vztah s manželem, Arturem, byl vždy bouřlivý a bohužel to ovlivnilo i můj vztah s Lukášem.
Včera jsem musela vydržet další přednášku od mé dcery na téma: „Mami, teď už jsi babička!“ Tento příběh se odehrává v České republice a odráží rozdíly mezi generacemi a očekávání.