Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na noc, kdy mě dva policisté bezdůvodně zastavili. Všechno, co jsem věděla o svých právech, se tehdy stalo zbraní i prokletím. Toto je můj příběh o důstojnosti, strachu a odvaze nemlčet.
Od chvíle, kdy mi tchyně pohrozila, že mě vyhodí z domu, jsem věděla, že se něco musí změnit. V zoufalé snaze najít jistotu jsem narazila na tajemství, které převrátilo náš život naruby. Mezi láskou, lží a rodinnými konflikty jsem našla odvahu postavit se za sebe.
Vždycky jsem věřila, že naše rodina drží pohromadě, ale když jsem zjistila, proč můj čtyřletý syn plakal u babičky, musela jsem čelit bolestivé pravdě. Můj příběh je o ztracené důvěře, rodinných tajemstvích a o tom, jak jsem našla sílu postavit se za své dítě. Je to příběh pro každou českou matku, která někdy pochybovala o sobě nebo své rodině.
Po čtyřiceti letech manželství jsem se rozhodla odejít. Všichni mě měli za blázna, ale já jsem poprvé v životě začala dýchat. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem to měla udělat dřív, nebo jestli je na změnu někdy pozdě.
Od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že mám prodat svůj byt kvůli dluhům manželovy rodiny, se mi zhroutil svět. Dlouho jsem byla tichá a poddajná, ale tentokrát jsem se rozhodla postavit za sebe a svůj domov. Tohle je příběh o odvaze říct dost, o rodinných konfliktech a o tom, jak jsem se naučila chránit své hranice.
Jmenuji se Jana a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem po letech ponížení a nepochopení od manžela našla odvahu postavit se za svou důstojnost. Nejbolestivější chvíle přišly po narození naší dcery, kdy jsem zůstala sama, ale právě tehdy jsem pochopila, že slzy mohou být začátkem odvahy. Dnes sdílím svou cestu a ptám se: kolik z nás ještě mlčí ze strachu před odsouzením?
V neděli ráno jsem omylem přijala telefon svého manžela a na druhé straně se ozvala žena, která vůbec nebyla překvapená, že slyší můj hlas. To byl začátek konce mého manželství a zároveň začátek mé cesty k sobě samé. V příběhu popisuji bolest zrady, rodinné konflikty i odvahu postavit se pravdě čelem.
Jmenuji se Lenka a můj syn Tomáš se narodil s velkým mateřským znaménkem na tváři. Bojovala jsem s předsudky, pohledy i vlastními obavami, ale rozhodla jsem se udělat něco nečekaného, abych mu ukázala, že je dokonalý takový, jaký je. Tím jsem změnila nejen náš život, ale i pohled lidí v našem městě.
Jednoho deštivého večera jsem vyhodila věci svého syna za dveře a rozhodla se zůstat se svou snachou. Všichni v rodině mě odsoudili, ale já vím, že jsem udělala správnou věc. Jen mě bolí, že jsem neměla odvahu postavit se svému synovi dřív.
Jmenuji se Michaela a roky jsem žila v zlaté kleci, kde mě dusila očekávání rodiny a manželova kontrola. V této zpovědi vás provedu svými nejtemnějšími chvílemi, mlčením, strachem i zradou, ale také cestou za vlastní odvahou a svobodou. Možná se v mém příběhu někdo pozná a najde sílu udělat první krok.
Jmenuji se Jana a celý život jsem žila ve stínu své matky, která měla vždy poslední slovo. Když jsem jednoho dne viděla svou dceru Aničku plakat kvůli tvrdým slovům mé matky, pochopila jsem, že už nemůžu dál mlčet a musím se postavit za sebe i za své dítě. Tento příběh je o odvaze postavit hranice, o bolesti i lásce, která někdy dusí místo aby chránila.
Jedné noci jsem musela utéct s dětmi z vlastního bytu před násilím, které už nešlo snášet. Hledala jsem pomoc u rodiny i přátel, ale místo otevřené náruče jsem narazila na lhostejnost a zavřené dveře. Tato noc mi navždy změnila pohled na důvěru, rodinu i odvahu žádat o pomoc.
