– Nakonec moje tchyně odmítla odstěhovat se z našeho jednopokojového bytu, můžete tomu věřit? – třicetšestiletá Natálie málem plakala. – Odpočítávala jsem dny, kdy konečně budeme moci žít odděleně! Dohodli jsme se na tom společně, všechno bylo domluveno. Sama souhlasila! Deset let jsme spláceli hypotéku na tento byt! A teď říká
Pořád se nemůžu uklidnit. Před týdnem jsem musela vyhodit svého syna z domu. Upřímně, nelituji svého jednání. On si o to říkal, stejně jako jeho žena. Přišla jsem z práce domů a našla nepozvané hosty. Vždycky jsem měla radost, když mě syn navštívil, ale před šesti měsíci se stalo něco, co jsem rozhodně nečekala.
Je ještě smutnější, když rodina navštěvuje ne z touhy, ale z nutnosti. Jak v takových situacích říct ne? Blízcí příbuzní by si měli navzájem pomáhat, ale za jakou cenu?
„Myslela jsem, že si dělá legraci, dokud mi nezavolala, že pronajala svůj dům,“ vypráví Eliška. „A teď? Stěhuje se k tobě?“
Po souhlasu, že se naše tchyně, Lenka, nastěhuje do našeho bytu, aby jsme jí pomohli v těžké době, jsem brzy zjistila, že má jiné plány. Přestože to byl náš prostor, Lenka začala vnucovat svá pravidla, zapomínajíc na to, čí jméno je na nájemní smlouvě. Co začalo jako gesto dobré vůle, se brzy proměnilo v každodenní boj o kontrolu.
