V malém městě v Česku se 60letá Jana potýká s neustálými víkendovými návštěvami dospělého syna svého manžela a jeho rodiny. Jak se snaží zvládnout výzvy spojené s rolí nevlastní matky, touží po klidu a samotě ve svém vlastním domově.
Když se bývalá přítelkyně mého bratra ocitla v těžké situaci, hledala útočiště v jeho domě. Ale jakmile se snažila nastěhovat, ocitl jsem se uprostřed rodinného napětí a osobních hranic.
Když jsem vyrůstal, vždy jsem snil o klidném zahradním útočišti. Když jsem si konečně koupil vlastní dům, ten sen se stal skutečností. Ale jak moje rodina rostla, rostl i jejich zájem o můj kousek ráje, který se proměnil v komunitní prostor, který jsem nikdy nezamýšlel.
Moje dcera má 27 let. Můj syn má 31 let. Miluji své děti nade vše na světě a vždy jsem se snažila zajistit, aby měly jídlo, oblečení a vše, co potřebovaly. Spolu s manželem jsme jim poskytli dobré vzdělání a snažili se je vychovat jako poctivé lidi. Nikdy jsme na ně nekřičeli, nenutili je studovat ani je netrestali. Myslela jsem si
Vždy jsem se snažila poskytnout své dceři vše, co potřebovala. Moje malá firma zažila své vzestupy a pády. Když moje dcera Eliška oslavila 15. narozeniny, musela jsem učinit několik těžkých rozhodnutí.
Rozvedla se s manželem, když bylo jejímu synovi teprve 12 let. Nyní je z něj dospělý muž s vlastním životem. Tato žena je dlouho sama a pokusila se navázat nový vztah, ale věci se nečekaně zvrátily.
Moje dcera a její manžel šetří na vlastní bydlení, a tak mě požádali, jestli by se mohli nastěhovat ke mně. Teď se musím plížit po vlastním domě, abych nerušila svého zetě. Pracuje z domova a zdá se, že jsem pro něj neustálým rušivým elementem. Už toho mám dost a konečně jsem o tom promluvila s dcerou. Když se rozhodla vdát, chtěla jsem jim finančně pomoci. Prodala jsem svůj třípokojový dům a přidala své úspory k
Před dvěma lety jsem si vzala Honzu, rozvedeného muže. Vůbec mi to nevadilo; naopak mě to uklidňovalo, že má dobré úmysly. Všechno bylo v pořádku, dokud mě Honza nepřekvapil nečekanou zprávou. „Zuzka se k nám brzy nastěhuje. Dostal se na vysokou školu a nějakou dobu u nás zůstane…“
Každé ráno místo toho, aby si Jana užívala svou kávu, bojuje se svou tchyní. Nastěhovala se, aby pomohla s miminkem. Měsíce se Jana snažila jí co nejvíce vyhýbat, ale nakonec přišla neohlášená. A usadila se v jednom z pokojů. Od té doby je Janina mysl plná myšlenek: jak se zbavit Marie? Ale zároveň se musí chovat tak, aby to
– Nakonec moje tchyně odmítla odstěhovat se z našeho jednopokojového bytu, můžete tomu věřit? – třicetšestiletá Natálie málem plakala. – Odpočítávala jsem dny, kdy konečně budeme moci žít odděleně! Dohodli jsme se na tom společně, všechno bylo domluveno. Sama souhlasila! Deset let jsme spláceli hypotéku na tento byt! A teď říká
Pořád se nemůžu uklidnit. Před týdnem jsem musela vyhodit svého syna z domu. Upřímně, nelituji svého jednání. On si o to říkal, stejně jako jeho žena. Přišla jsem z práce domů a našla nepozvané hosty. Vždycky jsem měla radost, když mě syn navštívil, ale před šesti měsíci se stalo něco, co jsem rozhodně nečekala.
Je ještě smutnější, když rodina navštěvuje ne z touhy, ale z nutnosti. Jak v takových situacích říct ne? Blízcí příbuzní by si měli navzájem pomáhat, ale za jakou cenu?
