Jsem Petr a nikdy bych nevěřil, že mě moje žena Jana opustí – a že mi nechá naše dvě malé děti. Všechno se změnilo během jednoho večera, kdy mi oznámila, že už nemůže dál. Příběh o zradě, zoufalství a hledání síly být otcem na plný úvazek v zemi, kde se na muže v této roli stále dívá skrz prsty.
Jednoho lednového večera jsem přišel o všechno – o ženu, domov i jistotu, že dokážu ochránit své děti. Procházel jsem zoufalstvím, hněvem i studem, ale právě v těch nejtemnějších chvílích jsem poznal, co znamená skutečná lidská blízkost. Tohle je můj příběh o ztrátě, naději a síle české solidarity.
Můj otec se rozhodl odejít do důchodu a nastěhovat se ke mně, přestože jsem sama na mateřské dovolené. Každý den bojuji s jeho očekáváními, vlastní únavou a pocitem, že se dusím pod tíhou rodinných povinností. Přemýšlím, kde je hranice mezi pomocí rodičům a právem na vlastní život.
Jmenuji se Petr Novotný a nikdy jsem si nemyslel, že jedno obyčejné odpoledne u Máchova jezera mi převrátí život naruby. Když jsem viděl svou dceru Lucii mizet pod hladinou, neváhal jsem ani vteřinu. Ten okamžik mi navždy změnil pohled na rodinu, odvahu i vlastní chyby.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že budu žárlit na dítě. Ale když můj muž Petr tráví veškerý čas se svou dcerou z prvního manželství, zatímco já a náš malý syn jsme na druhé koleji, začínám pochybovat, jestli jsme pro něj vůbec důležití. Příběh o bolesti, nejistotě a hledání místa v rodině, která je rozdělená mezi minulostí a přítomností.
Jmenuji se Petra a před pár dny jsem na tramvajové zastávce potkala svou dávnou kamarádku Lenku. Její pohled a tiché zoufalství mě zasáhly víc, než bych čekala. Její příběh o manželovi, který odmítl přijmout roli otce, mě donutil přemýšlet, jestli je láska opravdu vždycky dost.
Jsem Jana a už několik let žiji s pocitem, že jsem na výchovu naší dcery Klárky úplně sama. Můj manžel Petr se o ni téměř nezajímá, nezná její oblíbené jídlo, kamarádky ani sny. Dnes vám vyprávím, jaké to je, když se cítíte neviditelní ve vlastní rodině a zoufale hledáte cestu zpět k sobě navzájem.
Jmenuji se Lenka a nikdy bych nevěřila, že se jednoho dne stanu svědkem rozkladu rodiny své nejlepší kamarádky. Příběh o tom, jak touha uniknout odpovědnosti může zničit nejen vztah, ale i lidskou důstojnost. Přemýšlím, jestli jsme mohli udělat něco jinak, nebo jestli některé věci prostě musely skončit tragicky.
Jmenuji se Karel a nikdy jsem si nemyslel, že jednoho dne budu stát u nemocničního lůžka své dcery, kterou jsem roky zanedbával. Tragická nehoda mě donutila čelit vlastnímu selhání jako otce a pokusit se napravit to, co jsem tolik let přehlížel. Teď bojuji nejen o její důvěru, ale i o vlastní odpuštění.
Jmenuji se Martin a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem poprvé slyšel, že náš syn není vítán u svých prarodičů. Vyrůstal jsem v přesvědčení, že rodina drží pohromadě, ale realita mě tvrdě srazila na kolena. Dnes se ptám: proč někdy ti nejbližší dokážou nejvíc zranit?
Sedím v kuchyni, ruce se mi třesou a v hlavě mi zní slova, která jsem nikdy nechtěl slyšet. Můj syn Ondřej, jediná radost mého života, se mi vzdaluje a já nevím, jak to zastavit. Když se objeví nečekaná návštěva, všechno se obrátí naruby a já musím čelit pravdě o sobě i své rodině.
Jmenuji se Jaroslav a celý život jsem se snažil být dobrým otcem svým dvěma dcerám, Martině a Lucii. Až příliš pozdě jsem si uvědomil, že moje finanční pomoc jim spíš uškodila, než pomohla, a že jsem tím mezi nimi zasel závist a rozkol. Teď stojím před rozhodnutím, jak napravit chyby minulosti a znovu spojit naši rodinu.
