Všechno začalo svatbou mé sestry, která měla být nejšťastnějším dnem v jejím životě, ale pro mě znamenala začátek nekončících rodinných konfliktů. Babička se k nám nastěhovala a já jsem se ocitla mezi povinností, výčitkami a touhou žít svůj vlastní život. Každý den jsem bojovala s pocitem viny a otázkou, jestli je možné být dobrou vnučkou, aniž bych ztratila samu sebe.
Jmenuji se Klárka a v deseti letech jsem se rozhodla postarat o svého postiženého brášku Tomáška. Můj plán všechny překvapil, ale zároveň spojil naši rodinu v těžkých chvílích. Příběh vypráví o odvaze, lásce a naději v každodenním boji s realitou.
Jmenuji se Jana a už půl roku žiju pod jednou střechou s tchyní, která se k nám nastěhovala po operaci kolene. Můj manžel Petr je nadšený, že může své matce pomáhat, ale já mám pocit, že se z našeho bytu stalo bojiště a já v něm ztrácím sama sebe. Každý den bojuji s pocitem, že už nejsem paní svého domova, a ptám se sama sebe, kde je hranice mezi pomocí a obětí.
Celý život jsem se starala o nemocnou maminku a vzdala se svých snů. Když zemřela, odkázala vše mému bratrovi, který ji sotva znal. Teď stojím před prázdným bytem a ptám se sama sebe, co vlastně znamená rodina a spravedlnost.
Jmenuji se Radka a celý život jsem bojovala s tím, co znamená být dcerou své matky. Když mi máma začala diktovat, že mám převzít péči o jejího druhého manžela, všechno, co jsem si myslela, že mám pod kontrolou, se začalo hroutit. V tom chaosu jsem musela najít odpověď na otázku, kde končí povinnost a začíná vlastní život.
Moji rodiče pomohli mému manželovi a mně koupit dům. Bylo to spravedlivé. Moje babička sepsala závěť pro Aleše. O šest měsíců později se Aleš oženil a přestěhovali se spolu.
Je o čtyři roky mladší než já, takže naši rodiče vždycky dávali přednost jemu. Zejména táta. Ve škole to bylo trochu snazší: alespoň tam jsem nemusela soutěžit o pozornost.
Lenka není zlá stará paní a já se považuji za soucitnou a pochopitelnou osobu. Ale péče o ni se stává čím dál těžší. Ve 94 letech Lenka před dvěma lety utrpěla pád, který měl za následek kompresní zlomeninu páteře. Po měsících ležení v posteli začala opět chodit, ale výzvy spojené s péčí o ni jsou pro mě stále náročnější. Toto je můj příběh o boji a složitých emocích, které přináší péče o staršího milovaného člověka.
