Jmenuji se Lucie a po třinácti letech manželství s Petrem stojím na prahu rozvodu. Bojuji nejen o naše dvě děti, ale i o vlastní sebeúctu, kterou mi roky přehlížení a chladu vzaly. V tomto příběhu odhaluji bolest, vinu i naději, které mě provázejí v nejtěžším období mého života.
Jmenuji se Hana a můj život se rozpadl ve chvíli, kdy jsem onemocněla nevyléčitelnou nemocí. Můj manžel Petr se ze mě stal tyran a já musela bojovat nejen s nemocí, ale i o své děti. Nakonec jsem se rozhodla nahrát pravdu, abych ochránila své děti před jeho krutostí, i když mě to stálo všechno.
Situace je následující. Když se mé dceři narodila dcera, snažila jsem se jí pomoci: hlídala jsem vnučku, brala ji na procházky, krmila ji a prala prádlo. Snažila jsem se dělat vše, aby si moje dcera mohla odpočinout, protože vím, jak náročné je starat se o malé dítě. Ale pak se moje pomoc začala brát jako samozřejmost. Moje dcera a její manžel začali častěji chodit ven s tím, že já budu vždy k dispozici, abych se postarala o jejich dítě.
Nechce s tím nic dělat, ale všem říká, jak moc mi pomáhá. Pracovala jsem až do poslední chvíle, takže jsem šla rovnou z kanceláře do porodnice.
Potřebuji s někým mluvit, protože jsem přemožena emocemi. Můj manžel, Gabriel, a já oba máme 23 let. Seznámili jsme se na vysoké škole a od té doby jsme spolu.
Ve věku patnácti let jsem, Karel, navázal přátelství s Kateřinou, dívkou z našeho sousedství, pocházející z problémové rodiny. Po smrti jejího otce a zanedbávání ze strany její matky, která se utápěla v alkoholismu, se Kateřina dostala do systému péče o děti. Léta oddělení a osobní neúspěchy mě neodradily ji hledat a bojovat za naši lásku. Toto je příběh našeho setkání, výzev, kterým jsme čelili, a nečekaného výsledku naší cesty.
