Jako svobodný otec, který se snaží vyvážit práci a výchovu své dcery, stojím před obtížným rozhodnutím. Můj strýček Pepa, který mi byl jako otec, má 89 let a žije sám v malé vesnici, kde je průměrný věk obyvatel 80 let. Svého skutečného otce jsem nikdy nepoznal a strýček Pepa tu pro mě vždy byl. Teď jsem rozpolcený mezi svými povinnostmi a jeho blaho.
Když se moje dcera provdala za svého vysokoškolského přítele, byla jsem nadšená z jejich nového začátku. Usadili se v útulném bytě v Brně, zatímco já si užívala důchodu v malebné vesničce na Vysočině. Netušila jsem, že o rok později budu požádána, abych se postarala o tchána mého zetě. Co začalo jako dočasné uspořádání, se proměnilo v náročnou cestu bez snadného řešení.
Nedávno jsem zjistil, že moji rodiče plánují přestěhovat dědečka do domova pro seniory. Bojuji s tím, jak k tomuto citlivému tématu přistoupit.
Jana byla odhodlaná přivést svého otce, Karla, do našeho domova navzdory jeho pokročilé demenci. Jeho stav potvrdilo několik specialistů, přesto Jana zůstala neoblomná. Karel často zažíval zmatení a dezorientaci, často se ztrácel a my ho museli hledat. Jeho nepředvídatelné chování a občasné výbuchy činily život stále obtížnějším.
Po ztrátě své milované manželky Eleonory hledá Harold útěchu u své dcery Emilie. Její manžel Marek mu však předkládá tvrdou volbu: stísněné podkroví nebo domov pro seniory. Haroldovo rozhodnutí vede k nečekanému a hořkosladkému výsledku.
Marie byla na cestě navštívit svého vnuka Jakuba, její srdce bylo plné očekávání a obav. Její kroky tiše zněly na chodníku, připomínající mnoho cest, které ve svém životě prošla. Zdroj jejího neklidu byly nedávné diskuse o jejím bydlení. Po letech, kdy si užívala svůj útulný dům na předměstí, nastal čas zvážit jiné možnosti. Výnosy z prodeje jejího milovaného domu by pomohly, ale rozhodnutí nebylo snadné.
Věřila jsem, že přestěhování mého táty, Karla, ke mně domů bylo nejlepší rozhodnutí pro nás oba. Po několika týdnech jsem však musela učinit těžké rozhodnutí a najít mu pečovatelské zařízení. Moje rodina si myslí, že jsem to vzdala příliš snadno, ale realita byla náročnější, než si kdy dokázali představit. Toto je můj příběh.
Vypadal tak sklíčeně, že jsem se ho zeptala na jeho zdraví a co ho trápí. Můj soused mávl rukou odmítavě: „Asi už vás tady nebudu dlouho obtěžovat, jak se tady potácím.“
Celý svůj život zasvětila svému synovi a dceři. Ale když dospěli, odměnili ji zradou… Byla připravena na všechny výzvy, protože skutečně chtěla být matkou. Nyní čelí nejisté budoucnosti.
Paní Marie byla na cestě vyzvednout svou vnučku, pocítila vzácný okamžik radosti. Usmívala se, když její boty klapaly o chodník, což jí připomínalo její mladší léta. Důvodem jejího štěstí bylo, že se jí konečně podařilo zajistit si malý byt ve městě. Byl to skromný jednopokojový byt, ale byl světlý a prostorný dostatečně pro její potřeby. Šetřila pečlivě téměř dva roky, protože peníze z prodeje jejího venkovského domu stačily jen na část nákladů.
„Sáro, nevím, co dělat. Emilka chce jet na pláž, ale my se staráme o babičku,“ řekl Jan. „Proč mi to říkáš?“ zeptala se Sára. „Můžeš se o ni postarat na měsíc?“ „Ale mám práci. Dobře, můžeš ji přivést.“ Jan si oddechl, že jeho sestra souhlasila. Sára však nebyla z nápadu nadšená – její babička
Souhlasím s návštěvami a pomocí v domácnosti, ale finanční podpora nepřipadá v úvahu. Ať se Martin snaží! – povzdechla si Lenka. Jejich otec má 85 let.
