Čekala mě životní lekce… Když přemýšlím o své minulosti, ptám se sama sebe, zda jsem byla dobrá matka nebo zda jsem udělala chyby, za které nyní draze platím. Celý svůj život jsem věnovala svým dětem. Vychovávala jsem je sama poté, co můj manžel zemřel, když bylo našemu synovi pouhé dva měsíce. Naše dcera, nejstarší, už byla s námi. Tvrdě jsem pracovala, ale nikdy
Jsem vyčerpaná z toho, že všechno dělám sama – moje dospělé děti mě ani neuznávají. Varovala jsem je: buď mi pomohou, nebo prodám veškerý majetek a zaplatím si pobyt v domově důchodců. Můj manžel a já jsme zasvětili naše životy našim dětem. Vychovali jsme syna a dceru a dali jim vše, co jsme si mohli dovolit. Teď mi ani nezavolají.
Mám kamarádku jménem Alena. Je jí 40 let. Vždy říkala, že starší lidé by měli být respektováni. Neustále kritizovala ty, kteří si stěžovali na své starší příbuzné, nazývajíc je krutými. „Co starší lidé potřebují? Udělat jim ovesnou kaši, naservírovat ji, usmát se – to je vše!“ Ale osud ji potrestal za její slova. Jednoho dne jsem požádala Alenu, aby se postarala o svého dědečka.
Pokud se o mě nezačnou starat, prodám všechno, co vlastním, abych si mohla dovolit soukromý domov důchodců. To je naučí lekci! Můj manžel a já jsme žili pro naši rodinu, ale teď je čas myslet na sebe.
Starší žena v domově důchodců byla odkázána na milost své snachy. Žena se cítila naprosto zrazená… Marie vychovala svého syna sama poté, co její manžel zemřel, když chlapci bylo pouhých 6 let.
„Proč odmítáš přijet nás navštívit?“ zeptal se Hynek. „Vzduch je čistší a svěžejší mimo město, Magdaléna se o tebe postará a sousedé jsou doktoři. Budu s tebou.“
Po smrti své manželky, Viktorie, se Gregor přestěhuje k synovi, Benediktovi, pro útěchu. Jeho snacha, Sára, ho však nutí vybrat si mezi jejich ponurým sklepem a domovem důchodců. Gregor však najde překvapivou třetí možnost.
Karel vypadal sklesle, tak jsem se ho zeptala na jeho zdraví a co ho trápí. Mávnul rukou a řekl: „Asi už vás tady nebudu dlouho obtěžovat, jak se tady potácím.“
Moje vlastní dcera mě chce vyhnat z mého vlastního domu. A pro mě je to jen ze zlosti. Žili jsme normálně, a pak to všechno začalo.
Investovali jsme hodně, prodali jsme náš dům a auto. Nebyly žádné zpáteční jízdenky. Samozřejmě, každý dlouho přemýšlel o svém místě bydliště, práce a školy. Ale
Klára souhlasí s návštěvou a pomocí v domácnosti, ale odmítá finanční podporu. „Ať se o to stará Vrba!“ povzdechne si. Jejich matka je ve věku 80 let a potřebuje více podpory.
Poté, co se moje děti odstěhovaly, aby si založily vlastní rodiny, jsem si myslela, že jsem se s novou situací vyrovnala dobře. Nedávné události mi však ukázaly krutou realitu mé situace.
