„Když rodiče nemohou zůstat: Moje máma chce opustit babiččin dům“
Přistoupila ke dveřím, pokusila se vstoupit do domu, ale babička je zamkla. Máma volala, klepala, ale nikdo neodpovídal. Zvažovala zavolat záchrannou službu, aby otevřela dveře.
Přistoupila ke dveřím, pokusila se vstoupit do domu, ale babička je zamkla. Máma volala, klepala, ale nikdo neodpovídal. Zvažovala zavolat záchrannou službu, aby otevřela dveře.
Tomáš pracuje neúnavně, zatímco jeho žena zůstává doma. Neviním ji, ale zdá se, že moje snacha ho využívá. Tento dárek ukázal pravou povahu všech.
Jsem rozpolcená. Jako svobodná matka vychovávající svého syna mu musím věnovat hodně pozornosti a zajistit mu šťastné dětství. K tomu mám starého nevlastního otce, kterému je 86 let a žije v chátrajícím domě na venkově. Průměrný věk obyvatel této vesnice je kolem 75 let. Svého biologického otce si nepamatuji. Někdy si vzpomenu
Lída byla na cestě vyzvednout svou vnučku, cítíc vzácný pocit radosti. Neustále se usmívala, její podpatky klapaly o chodník, což jí připomínalo její mladší léta. Důvodem jejího štěstí bylo, že si konečně zajistila vlastní byt. Nové místo bylo v moderní budově, prostorné a světlé, i když to byl jen jednopokojový byt. Musela pečlivě šetřit téměř dva roky, protože peníze z prodeje jejího venkovského domu stačily jen na zálohu.
Čekala mě životní lekce… Když přemýšlím o své minulosti, ptám se sama sebe, zda jsem byla dobrá matka nebo zda jsem udělala chyby, za které nyní draze platím. Celý svůj život jsem věnovala svým dětem. Vychovávala jsem je sama poté, co můj manžel zemřel, když bylo našemu synovi pouhé dva měsíce. Naše dcera, nejstarší, už byla s námi. Tvrdě jsem pracovala, ale nikdy
Jsem vyčerpaná z toho, že všechno dělám sama – moje dospělé děti mě ani neuznávají. Varovala jsem je: buď mi pomohou, nebo prodám veškerý majetek a zaplatím si pobyt v domově důchodců. Můj manžel a já jsme zasvětili naše životy našim dětem. Vychovali jsme syna a dceru a dali jim vše, co jsme si mohli dovolit. Teď mi ani nezavolají.
Mám kamarádku jménem Alena. Je jí 40 let. Vždy říkala, že starší lidé by měli být respektováni. Neustále kritizovala ty, kteří si stěžovali na své starší příbuzné, nazývajíc je krutými. „Co starší lidé potřebují? Udělat jim ovesnou kaši, naservírovat ji, usmát se – to je vše!“ Ale osud ji potrestal za její slova. Jednoho dne jsem požádala Alenu, aby se postarala o svého dědečka.
Pokud se o mě nezačnou starat, prodám všechno, co vlastním, abych si mohla dovolit soukromý domov důchodců. To je naučí lekci! Můj manžel a já jsme žili pro naši rodinu, ale teď je čas myslet na sebe.
Starší žena v domově důchodců byla odkázána na milost své snachy. Žena se cítila naprosto zrazená… Marie vychovala svého syna sama poté, co její manžel zemřel, když chlapci bylo pouhých 6 let.
„Proč odmítáš přijet nás navštívit?“ zeptal se Hynek. „Vzduch je čistší a svěžejší mimo město, Magdaléna se o tebe postará a sousedé jsou doktoři. Budu s tebou.“
Po smrti své manželky, Viktorie, se Gregor přestěhuje k synovi, Benediktovi, pro útěchu. Jeho snacha, Sára, ho však nutí vybrat si mezi jejich ponurým sklepem a domovem důchodců. Gregor však najde překvapivou třetí možnost.
Karel vypadal sklesle, tak jsem se ho zeptala na jeho zdraví a co ho trápí. Mávnul rukou a řekl: „Asi už vás tady nebudu dlouho obtěžovat, jak se tady potácím.“