Jmenuji se Ivana a nikdy by mě nenapadlo, že bratrova svatba odhalí všechny trhliny v naší rodině. Zatímco bratr Tomáš žádá rodiče o peníze na velkolepou svatbu, hádky a napětí se stávají každodenní realitou. Každý večer u stolu je bojiště a já se bojím, že ztratím nejen bratra, ale i domov.
Jmenuji se Tomáš a už několik měsíců bydlím zpátky u rodičů, protože moje vlastní byt pronajímá máma cizím lidem, aby pomohla mé sestře Lucii splatit dluhy. Vždycky jsem si myslel, že rodina je místo, kde najdu oporu, ale teď mám pocit, že jsem pro ně jen někdo na obtíž. Každý den mě dusí pocit nespravedlnosti, tajemství a nevyřčených křivd.
Od dětství jsem byl pro své rodiče spíš investicí než synem. Vždycky jsem se snažil jim pomáhat, ale čím víc jsem dával, tím víc chtěli. Teď, když jsem pochopil pravdu, nevím, jestli jim to někdy dokážu odpustit.
Jmenuji se Iveta a vyrůstala jsem v chudobě, ale nikdy jsem si nemyslela, že mě vlastní sestra vyhodí z domu kvůli penězům. Můj příběh je o bolesti, zradě a o tom, jak hluboko může rodinný konflikt zasáhnout člověka. Přemýšlím, jestli je krev opravdu hustší než voda, nebo jestli nás peníze dokážou navždy rozdělit.
Jmenuji se Lucie a celý život mě pronásleduje věta, kterou mi matka řekla, když mě prodávala otci za peníze. Vyrůstala jsem v Praze mezi dvěma světy – v jednom jsem byla nechtěná, v druhém jsem byla jen předmětem sporu. Dnes, jako dospělá žena, stále hledám odpověď na to, jestli jsem někdy mohla být opravdu milovaná.
Jsem Jana a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní tchán a tchyně dokážou tak zklamat. S manželem jsme roky snili o vlastním domově, ale jeho rodiče, kteří mají peněz na rozdávání, nám odmítli pomoci. Jejich rozhodnutí nás rozdělilo a já se ptám: Je dovolená opravdu důležitější než rodina?
Jmenuji se Marie a celý život jsem prožila v Plzni, v malém domku se zahrádkou. S přibývajícími roky mi ubývá sil a vztahy s dětmi i vnoučaty se komplikují – návštěvy jsou vzácné a často podmíněné penězi. Toto je příběh o bolesti, lásce a otázkách, které zůstávají, když se rodina stane cizími lidmi.
Vždy jsem věřila, že rodina je to nejcennější, co máme. Když jsme s bratrem řešili péči o našeho nemocného tátu, nikdy by mě nenapadlo, že by mě mohl zradit. Ale když jsem zjistila, jak zneužil peníze určené na tátovu péči, rozpadl se mi svět pod rukama.
Všechno začalo dobrým úmyslem – chtěli jsme pomoci manželovu bratrovi a pronajali mu náš druhý dům. Brzy se však ukázalo, že rodinné vztahy a peníze jsou výbušná kombinace. Nakonec jsme přišli nejen o peníze, ale i o důvěru v rodině a já se stala černou ovcí v očích tchyně.
Můj syn mě požádal o peníze, ale já jsem mu je odmítla dát. S manželem jsme spolu čtyřicet let, prošli jsme si krizemi i smířením a teď chceme hlavně klid. Rozhodnutí říct synovi ne mě však pronásleduje a nutí mě přemýšlet, jestli jsem udělala správnou věc.
Jsem Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy jsme s manželem Petrem stáli před jeho rodiči a prosili je o pomoc s vlastním bydlením. Jejich odmítnutí nás nejen finančně zranilo, ale roztrhlo i křehké rodinné vazby. Dodnes přemýšlím, co vlastně znamená být prarodičem a kde končí povinnost rodiny.
Jednoho dne v práci se kolegyně začaly bavit o tom, jak podporují své rodiče. Já jsem jen mlčky seděla a přemýšlela, proč bych měla vědět, kolik moje máma dostává na důchod. Ale když se máma dostala do problémů, všechno se změnilo a já musela čelit pravdě o našem vztahu.
