Před pěti lety jsme si s manželem Tomášem koupili vysněný dům na okraji Plzně. Všechno bylo v pořádku, dokud se k nám nenastěhovala jeho matka, paní Věra. Od té chvíle se náš domov proměnil v bitevní pole, kde jsem musela bojovat o své místo a o lásku svého muže.
Jmenuji se Marie a celý život jsem prožila v Plzni, v malém domku se zahrádkou. S přibývajícími roky mi ubývá sil a vztahy s dětmi i vnoučaty se komplikují – návštěvy jsou vzácné a často podmíněné penězi. Toto je příběh o bolesti, lásce a otázkách, které zůstávají, když se rodina stane cizími lidmi.
Jmenuji se Jakub a ještě před rokem jsem věřil, že mám všechno – krásnou ženu, dům na okraji Plzně, dvě děti a práci, která mě naplňovala. Ale pod povrchem našeho manželství doutnalo něco, co jsem dlouho nechtěl vidět. Teď stojím na prahu rozvodu a ptám se sám sebe: Kde se to všechno pokazilo?
Jednoho rána jsem stála před naším domem v Plzni, který pohltily plameny, a v ruce svírala jen klíče a modlitební knížku po babičce. Všechno, co jsme milovali, zmizelo během pár hodin – fotky, dopisy, vzpomínky na dětství. Přesto jsem v těch nejtemnějších chvílích našla sílu v modlitbě a víře, která nás jako rodinu držela pohromadě.
