Jmenuji se Jana a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem po letech ponížení a nepochopení od manžela našla odvahu postavit se za svou důstojnost. Nejbolestivější chvíle přišly po narození naší dcery, kdy jsem zůstala sama, ale právě tehdy jsem pochopila, že slzy mohou být začátkem odvahy. Dnes sdílím svou cestu a ptám se: kolik z nás ještě mlčí ze strachu před odsouzením?
Jmenuji se Lucie a celý život jsem bojovala s tím, že mě tchyně ponižovala kvůli mé domácnosti. Jednoho dne jsem se rozhodla, že už to nenechám být, a vymyslela jsem plán, jak jí ukázat, že se mnou si nebude zahrávat. Tahle zkušenost mě změnila a donutila zamyslet se nad tím, co všechno jsme ochotni snášet kvůli rodině.
Všechno začalo na naší svatbě, kdy se dvě rodiny kvůli malichernostem pohádaly a já zůstala mezi nimi, snažíc se zachránit poslední zbytky klidu. Moje tchyně, paní Alena, mě nikdy nepřijala, protože jsem byla tichá a jiná, zatímco můj muž Honza byl vždy miláčkem všech. Tohle je příběh o tom, jak tradice, hrdost a nevyřčená slova málem zničily naše manželství.
