Všechno začalo tím, že jsem po narození syna musela opustit práci na plný úvazek. Když jsem konečně našla práci na půl úvazku, místo podpory přišla studená sprcha od mého muže. Je rodina opravdu o podpoře, nebo se z ní může stát boj o přežití?
Po deseti letech manželství jsem konečně začala zpochybňovat tradiční role, které mi byly vštípeny rodinou a společností. Byla jsem typická manželka, která zvládala plný úvazek, vychovávala naše děti, udržovala domácnost v dokonalém pořádku a zajišťovala, aby byl můj manžel, Marek, spokojený. Marek mé úsilí považoval za samozřejmost a věřil, že bez něj nemohu zvládnout. Ale jakmile jsem začala tyto předpoklady zpochybňovat, naše životy se nečekaně změnily.
Po deseti letech manželství jsem se konečně osvobodila od stereotypů, které mi vštípily moje matka, babička a tchyně o tom, jak být dokonalou manželkou. Tou, která pracuje, stará se o děti, udržuje dům v dokonalém pořádku, vaří lahodná jídla a zajišťuje, aby její manžel byl vždy dobře oblečený, dobře najedený a šťastný. Můj manžel Petr to ani neocenil; bral to všechno jako samozřejmost.
