Jmenuji se Klára a v srdci Prahy prožívám mateřství, které je mnohem osamělejší, než jsem si kdy dokázala představit. Moji rodiče bydlí jen pár ulic od nás, ale místo podpory cítím jen chlad a odstup. S manželem Tomášem jsme mladí, zamilovaní a vyčerpaní – a já se ptám: proč je někdy rodina tak vzdálená, i když je fyzicky tak blízko?
Jedno sobotní ráno jsem při úklidu sklepa našla deník svého manžela. To, co jsem v něm objevila, mi obrátilo život naruby a donutilo mě přehodnotit celý náš vztah. Teď se ptám sama sebe, jestli vůbec někdy můžeme opravdu znát ty, které milujeme.
Jmenuji se Lucie a celý život mě pronásleduje věta, kterou mi matka řekla, když mě prodávala otci za peníze. Vyrůstala jsem v Praze mezi dvěma světy – v jednom jsem byla nechtěná, v druhém jsem byla jen předmětem sporu. Dnes, jako dospělá žena, stále hledám odpověď na to, jestli jsem někdy mohla být opravdu milovaná.
Na jednom večírku jsem potkal Elišku a ztratil hlavu. Byla to největší chyba mého života, kterou mi moje žena nikdy neodpustila. Příběh o lásce, zradě a hledání odpuštění v srdci Prahy.
Jmenuji se Lucie a každé ráno před svítáním zametám ulice Prahy. Bojuji s předsudky, únavou a vlastní rodinou, která se za mou práci stydí. Přesto věřím, že i obyčejná popelářka může být hrdá na to, co dělá.
Můj život se změnil v jediném okamžiku, když jsem stála v kuchyni naší rodinné pekárny a slyšela mámu, jak křičí, že to zvládneme sami. Všechno se zdálo být pod kontrolou, dokud nás nezastihla krize, která nás donutila přehodnotit, co pro nás rodina znamená. Tento příběh je o bolesti, hrdosti a o tom, jak těžké je někdy přijmout pomoc od těch, které milujeme nejvíc.
Jednoho mrazivého rána jsem našla v poštovní schránce obálku s nečekaným darem a vzkazem, který mi změnil pohled na svět. V paneláku na pražském Jižním Městě se rozběhla lavina emocí, podezírání i solidarity, když se ukázalo, že podobný dopis dostalo dalších 299 rodin. Příběh o tom, jak jeden anonymní čin dokáže rozvířit stojaté vody každodenního života a odhalit pravé tváře lidí kolem nás.
Jednoho letního večera jsme s partou kamarádů vytáhli vanu na ulici a rozpoutali bláznivou bublinkovou párty. Zpočátku to byla jen legrace, ale když se do toho vložili sousedé a policie, začalo jít do tuhého. Tahle noc mi navždy změnila pohled na přátelství, svobodu i hranice zábavy.
Jmenuji se Tomáš a jsem otcem osmileté Aničky. Můj příběh je o bolesti, kterou jsem pocítil, když jsem viděl, jak peníze a společenský status začaly rozdělovat děti v prestižním pražském gymnáziu, kam chodí moje dcera. Když jsem se pokusil postavit této nespravedlnosti, narazil jsem na odpor, který navždy změnil mě i moji rodinu.
Všechno začalo v přeplněném pražském autobusu, když jsem v očích neznámé ženy poznala svou dávnou nejlepší kamarádku Janu. Prožila jsem s ní bolestné ticho domácího násilí, zápasila se strachem i vinou, že jsem ji kdysi nechala samotnou. Tento příběh je o tom, jak jedno podání ruky může změnit život – a proč bychom se nikdy neměli odvracet od těch, které milujeme.
Po šedesátce jsem si zvykla na ticho a samotu, až mě jednoho dne na autobusové zastávce oslovil muž, kterého jsem neviděla čtyřicet let. Piotr – můj dávný přítel z mládí, který mi kdysi zlomil srdce. Setkání s ním rozvířilo staré rány, rodinné konflikty i otázky, zda je možné začít znovu, když už člověk dávno přestal doufat.
Jmenuji se Matěj a ještě před rokem jsem spal s mámou a sestrou na lavičce v parku na Letné. Každý den jsem tam hrál šachy s neznámými lidmi, abych zapomněl na hlad a strach. Nikdo netušil, že tahle hra mi jednou otevře dveře k novému životu – a možná i k odpuštění.
