Jmenuji se Jana a před pěti lety jsem zjistila, že mě můj manžel Petr podvedl. Dnes jsem se náhodou setkala s jeho bývalou milenkou a dozvěděla se něco, co mi obrátilo život naruby. Zrada není jen minulost – je to bolest, která se vrací v těch nejnečekanějších chvílích.
Dva roky po přestěhování do Prahy jsem potkala Tomáše. Po roce jsme se vzali a začali bydlet u jeho rodičů, abychom si našetřili na vlastní byt. Nikdy by mě nenapadlo, jak moc se můj život změní a jak těžké bude najít rovnováhu mezi vlastní rodinou a tou, kterou jsem opustila.
Jmenuji se Ondřej a s mojí ženou Terezou jsme si vysnili vlastní byt v Praze. Bez koruny od rodičů, kteří nám odmítli pomoci, jsme bojovali s hypotékou, dluhy i vlastními pochybnostmi. Nakonec jsme ale zjistili, že opravdová síla je v nás dvou, ne v penězích.
Jmenuji se Matěj a ještě před rokem jsem spal s mámou a sestrou pod mostem u Vltavy. Každý den jsem utíkal do parku, kde jsem na staré šachovnici nacházel klid i naději. Dnes stojím před rozhodnutím, které může změnit život nejen mně, ale i celé mé rodině.
Jednoho deštivého večera jsem zaparkoval svou starou modrou Škodu Felicii na nábřeží pod Karlovým mostem, protože jsem spěchal za nemocnou maminkou do nemocnice. Když jsem se vrátil, auto už nebylo – vzala ho rozvodněná Vltava a já zůstal stát v dešti s pocitem viny a zoufalství. Můj příběh je o tom, jak jeden špatný čin může spustit lavinu událostí, které změní celý život.
Jmenuji se Alexandra a celý život jsem žila ve stínu svého staršího bratra Tomáše. Táta mu věnoval všechnu pozornost, zatímco já jsem se snažila získat aspoň kousek jeho lásky. Tento příběh je o bolesti, kterou v sobě nosím, a o tom, jak těžké je najít své místo v rodině, kde láska není rozdělená spravedlivě.
Jmenuji se Marie a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní syn požádá, abych při návštěvě Prahy bydlela v hotelu místo u něj doma. Tato situace mě hluboce zasáhla a přinutila přemýšlet o tom, jak se mění vztahy mezi rodiči a dětmi v dnešní době. V příběhu popisuji své pocity, rodinné konflikty i snahu pochopit novou generaci.
Jmenuji se Tomáš a v osmnácti mi lékaři oznámili, že mám vzácnou genetickou poruchu, která mi nedává moc šancí na dlouhý život. Přesto jsem se rozhodl bojovat, dokončil jsem gymnázium s vyznamenáním a dnes pracuji jako novinář v Praze. Můj příběh je o bolesti, vzdoru, rodinných konfliktech i naději, která mě nikdy neopustila.
Jmenuji se Karel Novotný a nikdy jsem si nemyslel, že jedno rozhodnutí roztrhne naši rodinu na kusy. V srdci Prahy, mezi šedými paneláky a šeptanými tajemstvími, jsem musel čelit volbě: mlčet, nebo bojovat za to, co je správné. Tento příběh je o odvaze, zradě i naději, která nikdy neumírá.
Jednoho deštivého odpoledne v centru Prahy jsem se ocitla v situaci, která mi změnila pohled na naši rodinu. Nesla jsem těžké tašky z nákupu, zatímco můj muž Petr šel vedle mě s rukama v kapsách. Nečekaný zásah pouličního umělce nás oba donutil zamyslet se nad tím, co znamená být skutečně spolu.
V den, kdy můj mladší bratr Vít oslavil osmnácté narozeniny, oznámil nám, že se chce oženit. To, co začalo jako šokující novinka, se rychle proměnilo v rodinnou krizi, která odhalila skryté napětí, závist i touhu po uznání. Vzpomínám na to období jako na bolestivou lekci o hodnotě rodiny a nebezpečí, které přináší pocit nároku.
Moje sestra Tereza se rozhodla, že mi najde ideálního přítele, protože sama měla v lásce vždycky štěstí. Společně jsme se vrhly do víru pražských kaváren a barů, ale já jsem se v tom všem začala ztrácet. Pod tlakem naší babičky Boženy jsem si uvědomila, že opravdová láska se nedá vynutit a že svatba není řešení samoty.
