Jmenuji se Lucie a po třinácti letech manželství s Petrem stojím na prahu rozvodu. Bojuji nejen o naše dvě děti, ale i o vlastní sebeúctu, kterou mi roky přehlížení a chladu vzaly. V tomto příběhu odhaluji bolest, vinu i naději, které mě provázejí v nejtěžším období mého života.
Vyrůstala jsem v na pohled dokonalé rodině, kde mě a mého mladšího bratra, Jakuba, vychovávali naši rodiče. Poskytli nám vynikající vzdělání a vždy byli příkladem vzájemného respektu. Všechno se ale změnilo, když máma souhlasila s rozvodem s tátou, ale odmítla rozdělit jejich majetek.
Jan je o dva roky starší než já. Vyrůstali jsme spolu, ale nikdy jsme si nebyli zvlášť blízcí. Neustále jsme soupeřili o to, kdo je oblíbenější dítě a kdo dosáhne více. Toto soupeření pokračovalo i v dospělosti a vedlo k dramatickému a nevyřešenému konfliktu ohledně našeho rodinného domu.
Zdědili jsme od ní velký dům, ale bylo mnoho dědiců, takže jsme se rozhodli dům prodat a jednoduše rozdělit peníze, abychom se vyhnuli hádkám a skandálům. Před měsícem se situace zhoršila.
Moje dětství bylo plné citového zanedbávání. Moji rodiče byli přísní a odtažití, nikdy neprojevovali náklonnost. Můj otec byl stále v práci a moje matka nikdy neviděla potřebu mě obejmout nebo utěšit. Nyní, dva roky po zdědění domu po babičce, moje matka odmítá dům předat a nadále vybírá nájem.
Od mladého věku se naučila být soběstačná. Ona a její manžel žili pohodlně; byl úspěšným mužem s dobrým příjmem. Když se narodil jejich první vnuk, rozhodla se zajistit jeho budoucnost tím, že mu daruje jejich dům. O několik let později nová manželka jejího syna požaduje podíl na majetku.
Navzdory výzvám si moje máma našla způsoby, jak relaxovat a odpočívat. Pracuje neuvěřitelně tvrdě a zaslouží si odpočinek. Žili jsme ve staré čtvrti, obklopeni důchodci.
Navzdory výzvám si moje máma našla způsoby, jak relaxovat a odpočívat. Pracuje neuvěřitelně tvrdě a zaslouží si pauzu. Žili jsme ve staré čtvrti, obklopeni důchodci.
Byt jsme koupili já a moje manželka. Původně jsem měl k manželovi své dcery pozitivní vztah, ale nyní se můj názor radikálně změnil.
Nikdy by mě nenapadlo, že se ocitnu v situaci, kdy budu muset čelit absurdním tvrzením. Jako svobodná žena bez dětí se můj společenský život točí hlavně kolem práce a pár blízkých přátel. Takže dramata jako z telenovely se zdála být světy daleko od mé reality. Přesto se můj soused rozhodl to všechno změnit.
