Jednoho deštivého večera jsem se stal opatrovníkem své babičky, když mi v bytě na Žižkově oznámila, že už neví, kdo jsem. Musel jsem se naučit žít s jejími ztrátami paměti, s vlastními pochybnostmi a s tlakem rodiny, která měla na všechno jiný názor. Příběh o tom, jak láska a povinnost někdy znamenají těžká rozhodnutí a jaké to je, když se role v rodině obrátí.
Jmenuji se Petra a nikdy bych nevěřila, jak moc dokáže zranit vlastní rodina. Moje tchyně tvrdila, že je příliš unavená na hlídání našeho syna, ale když její dcera porodila, najednou měla energie na rozdávání. S manželem jsme museli čelit pravdě, která nás oba hluboce zasáhla.
Od dětství jsem žila v tichu a napětí mezi mámou a tátou v našem malém bytě na Vinohradech. Když jsem objevila starý štětec po dědovi, začala jsem hledat svůj hlas a odvahu postavit se rodinným tajemstvím. Můj příběh je o boji za sebe sama, o naději a o tom, jak těžké je vymanit se z pout mlčení.
Jmenuji se Tereza a můj život se navždy změnil po autonehodě, která mě upoutala na invalidní vozík. Přesto jsem se rozhodla vdát za svého přítele Tomáše, i když moje rodina i okolí měli pochybnosti. V den svatby na břehu Vltavy jsem musela čelit nejen svým obavám, ale i předsudkům ostatních.
Před dvaceti lety jsem se rozvedla s Petrem a myslela jsem, že už ho nikdy neuvidím. Teď se vrátil s nečekanou nabídkou: dá našemu synovi byt, pokud si ho znovu vezmu. Musím se rozhodnout mezi synovým štěstím a vlastní svobodou.
Dva roky po svatbě s rozvedeným mužem se mi život obrátil vzhůru nohama, když se jeho dcera rozhodla nastěhovat k nám kvůli studiu na vysoké škole. V našem malém bytě začaly narůstat napětí, hádky a pocit, že už nejsem ve svém vlastním domově vítaná. Teď stojím před rozhodnutím, které změní život nejen mně, ale i celé naší rodině.
Jednoho deštivého večera mi máma oznámila, že se k nám stěhuje. V naší malé garsonce už jsme byli tři – já, Honza a náš čtyřletý syn Matýsek. Najednou jsme museli sdílet jeden pokoj ve čtyřech a každý den bojovat o kousek soukromí, klidu i vzduchu.
