Jmenuji se Jana a žiji s manželem Petrem a naším synem v malém bytě v Praze. Když tchyně odkázala rodinný dům mladšímu švagrovi, naše rodina se ocitla na pokraji zoufalství a vztahy se začaly hroutit. Toto je příběh o tom, jak nespravedlnost a rodinné preference dokážou rozbít i to nejpevnější pouto.
Celý život jsem si myslela, že důchod znamená klid, zahrádku a knihy. Ale když jsem se přihlásila na kurz angličtiny pro seniory, všechno se změnilo. Učitel, kterého jsem tam potkala, mi obrátil svět vzhůru nohama a donutil mě znovu přemýšlet o tom, co to znamená žít naplno.
Nikdy bych nevěřila, že po tolika letech samoty ještě zažiji něco, co mi rozbuší srdce. Po smrti manžela jsem žila jen pro děti a vnoučata, ale jedno náhodné setkání v parku mi obrátilo život naruby. Teď se ptám sama sebe, jestli mám právo být znovu šťastná, i když to okolí nechápe.
Jmenuji se Tomáš Novotný a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu stát na Karlově mostě a přemýšlet, jestli má smysl pokračovat dál. Můj život se rozpadl během pár měsíců – přišel jsem o práci, rozpadlo se mi manželství a otec mi zemřel v náručí. Přesto jsem v těch nejtemnějších chvílích objevil sílu, o které jsem netušil, že ji mám.
Sedím v rohu komunitního centra a pozoruji, jak se kolem mě míhají lidé. Jsem Ludmila, sedmdesátiletá žena, která nikdy neměla děti, a dnes vám chci vyprávět svůj příběh o samotě, předsudcích a hledání smyslu v pozdním věku. Možná zjistíte, že děti nejsou vždy lékem na samotu – a že skutečné štěstí se skrývá jinde.
