Jsem Marie, vdova, která celý život žila nezávisle. Po smrti manžela jsem zůstala sama v našem bytě, kde jsem prožila většinu života. Když mi dcera navrhla, abych se odstěhovala do malé garsonky a ona pronajala můj byt, pocítila jsem bolest zrady a začala bojovat za své místo na světě.
Jmenuji se Tereza a žiji s manželem Petrem a naším čtyřletým synem Matějem v malém panelákovém bytě na pražském sídlišti. Každý den zápasím s pocitem stísněnosti, nepochopení a touhou po lepším životě, zatímco se snažím udržet naši rodinu pohromadě. Sdílím svůj příběh plný hádek, ticha, obětí a nevyřčených přání, která se ztrácejí mezi čtyřmi stěnami našeho bytu.
Bydlím v paneláku na pražském sídlišti a sousedka mi začala nechávat svého syna na večeře častěji, než bych chtěla. Zpočátku jsem pomáhala ráda, ale teď už mě to vyčerpává a nevím, jak jí to říct, aniž bych narušila naše vztahy. Příběh o tom, jak těžké je nastavit hranice, když se bojíte konfliktu.
Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na ten nekonečný pláč, který se linul z bytu 3B v našem paneláku na pražském Proseku. Sousedé i já jsme byli svědky něčeho, co nás navždy poznamenalo, a přesto jsme dlouho nevěděli, jak zasáhnout. Když konečně dorazila policie, pravda byla mnohem horší, než jsme si kdy dokázali představit.
Jmenuji se Marie a v sedmdesáti letech jsem si konečně zařídila svůj malý byt na pražském sídlišti. Můj syn Petr a jeho rodina mě často navštěvují, ale jejich dobré úmysly se někdy mění v dusivou péči, která mi bere pocit svobody. Příběh o tom, jak je těžké najít rovnováhu mezi láskou rodiny a potřebou vlastního prostoru.
Celý život jsem žila pro rodinu a věřila, že stáří strávím obklopená láskou svých dětí a vnoučat. Dnes sedím v prázdném bytě na pražském sídlišti a přemýšlím, kde se stala chyba. Všechno, co jsem pro ně udělala, jako by se rozplynulo ve vzduchu.
