Jmenuji se Lucie a sedm let jsem žila v bytě své bývalé tchyně, protože jsem věřila, že rodina je vždycky oporou. Když mě ale vyhodila, zůstala jsem sama a musela jsem se postavit na vlastní nohy. Teď přemýšlím, jestli jsem byla obětí okolností, nebo vlastních rozhodnutí.
Jmenuji se Jana a stojím před těžkým rozhodnutím: má dcera Eva mě prosí, abych ji i s rodinou přijala zpět do svého bytu. Její manžel Tomáš mi však už jednou zničil klidný domov a já se bojím, že by to bylo znovu stejné. Miluji svou vnučku a dceru, ale nevím, jestli dokážu znovu otevřít dveře člověku, který mi tolik ublížil.
Svatba mé sestry Kláry změnila celý náš život. Když se k nám nastěhovala babička, začala jsem cítit, že rodinná pouta nejsou jen radostí, ale i těžkým závazkem. Každý den jsem bojovala s pocitem viny i bezmoci, když jsem viděla, jak se naše rodina pomalu rozpadá.
Jednoho deštivého večera mi máma oznámila, že musím odejít z bytu, protože potřebuje být sama. V tu chvíli se mi zhroutil svět, protože jsem netušila, kam půjdu, a navíc jsem měla pocit, že ztrácím poslední jistotu v životě. Tento příběh vypráví o našem rodinném konfliktu, o zradě, bolesti i naději na nový začátek.
Jmenuji se Ondřej a celý život jsem toužil po nezávislosti, ale místo podpory jsem narazil na nezájem vlastní rodiny. S manželkou Terezou jsme se snažili postavit na vlastní nohy, ale když přišly těžké časy, zůstali jsme sami. Tento příběh je o bolesti, zklamání i odvaze postavit se vlastnímu osudu.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že jeden prázdný byt může rozdělit rodinu. Moje tchyně Marie vlastní dva byty, ale odmítá nám s manželem jeden pronajmout, i když sami živoříme v podnájmu. Její rozhodnutí nás staví před těžké volby a odhaluje hluboké rodinné rány, které jsme si dosud nechtěli přiznat.
