Od chvíle, kdy jsem přivedla svého snoubence domů, babička ho odmítala přijmout. Nikdy mu neřekla jménem, vždy jen „ten tvůj chlapec“. Příběh o rodinných poutech, tvrdohlavosti a o tom, jak těžké je najít cestu mezi láskou a loajalitou.
Jmenuji se Lucie a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem bojovala za lásku v zemi, kde stále rozhoduje původ a společenské postavení. Prožila jsem dětství v rozvedené rodině a chudobě v Ostravě, zatímco můj milovaný Petr pocházel z vážené pražské rodiny. Jeho rodiče mě nikdy nepřijali a naše láska byla neustále vystavena jejich tlaku a očekáváním.
Jmenuji se Julie a jednoho deštivého večera se mi zhroutil svět, když mi dcera Anna s uplakanýma očima přivedla za ruku vnučku Leu. Musela jsem se postavit nejen rozpadu Anina manželství, ale i vlastním starým ranám a strachům, které se vynořily z minulosti. V boji s předsudky, pomluvami a vlastními pochybnostmi jsem hledala sílu, abych udržela rodinu pohromadě a pochopila, co znamená být silnou ženou.
Celý život jsem byla s Lenkou nerozlučná, naše děti Filip a Marek vyrůstaly jako bratři. Když se do sebe zamilovali a rozhodli se vzít, věřila jsem, že je to splnění našeho dávného snu. Jenže svatba odhalila hluboko zakořeněné předsudky v našich rodinách a zničila naše přátelství.
Jmenuji se Jakub a celý život jsem byl středobodem pozornosti své mámy a nevlastního otce. Když jsem se zamiloval do Elišky, jejich láska a péče se změnily v chlad a odmítání. Nakonec jsem se rozhodl pro svatbu v zahraničí bez jejich vědomí – a teď se ptám, jestli jsem udělal správně.
Jmenuji se Julie a nikdy nezapomenu na ten den, kdy mi dcera Anna s uplakanýma očima přivedla za ruku svou malou dcerku Leu. Všechno, co jsem si myslela, že mám pod kontrolou, se zhroutilo během jediné minuty. Musela jsem se postavit nejen rozpadlému manželství své dcery, ale i vlastní minulosti, strachu a předsudkům celé vesnice.
Můj příběh začíná v mrazivé prosincové noci, kdy jsem zůstala bez střechy nad hlavou se svými dvěma dětmi. Prožila jsem zoufalství, stud i nečekanou sílu komunity v našem pražském sídlišti, která nám nabídla pomoc, když už jsem nevěřila v lidi. Tato zkušenost mě hluboce změnila, postavila mě tváří v tvář předsudkům, vlastní pýše a hlavně síle solidarity.
Jmenuji se Martina a nikdy nezapomenu na den, kdy můj syn Tomáš přišel domů s očima plnýma slz, protože jeho učitelka a spolužák mu bez dovolení ostříhali vlasy. Bojovala jsem s předsudky, lhostejností školy i vlastními obavami, abych Tomáše ochránila. Můj příběh je pro všechny děti, které někdy zažily ponížení nebo bolest.
Jmenuji se Iveta Kovářová a vyprávím svůj boj o dceru, když mi rodina i okolí nevěřili, že zvládnu být matkou. Po těžkém porodu a psychickém vyčerpání mě všichni přesvědčovali, abych se dcery vzdala, ale já jsem se rozhodla bojovat. Láska a naděje nakonec překonaly všechny předsudky.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem bojovala s předsudky kvůli svému původu. Milovala jsem Tomáše, ale jeho rodiče mě nikdy nepřijali, protože jsem nebyla z „dobré“ rodiny. Jejich rozhodnutí nás rozdělilo a já musela začít znovu, silnější, ale s ranou na srdci.
Jmenuji se Petra Novotná a můj syn Matěj je už v osmnácti měsících větší než jeho tříletá sestra Anička. Každý den čelíme zvědavým pohledům, nevyžádaným radám i obavám o jeho zdraví. Náš příběh je o tom, jak těžké je být jiný v české společnosti, kde se odlišnost často trestá nepochopením.
Jmenuji se Darek a můj život se obrátil naruby, když lidé začali hodnotit vzhled mé ženy Zuzany. Musel jsem čelit posměchu, pomluvám i vlastní nejistotě, abych ochránil naši lásku. Tohle je příběh o tom, jak jsem se naučil postavit za to, co je v životě opravdu důležité.
