Jmenuji se Jana Novotná a nikdy bych nevěřila, jak moc může jeden neobvyklý růst mého syna změnit život celé naší rodiny. Od chvíle, kdy jsme zjistili, že náš malý Matěj je ve svých osmnácti měsících větší než jeho tříletá sestra Anička, se náš svět obrátil vzhůru nohama. Bojujeme s nepochopením okolí, strachem o jeho zdraví i vlastními obavami, ale zároveň se snažíme najít sílu a lásku v každodenních radostech.
Jmenuji se Tereza a můj život se navždy změnil po autonehodě, která mě upoutala na invalidní vozík. Přesto jsem se rozhodla vdát za svého přítele Tomáše, i když moje rodina i okolí měli pochybnosti. V den svatby na břehu Vltavy jsem musela čelit nejen svým obavám, ale i předsudkům ostatních.
Jmenuji se Tomáš a nikdy jsem si nemyslel, že budu stát proti vlastní matce kvůli lásce. Když jsem jí oznámil, že si chci vzít Janu, která je o sedm let starší a má dvě děti, spustilo to v naší rodině bouři. Teď stojím před rozhodnutím, které může navždy změnit náš vztah.
Jmenuji se Alena a celý život jsem toužila po dítěti, ale lékaři mi opakovali, že nikdy nebudu matkou. Po letech bolesti, samoty a nepochopení jsem se rozhodla jít proti všem a díky moderní medicíně jsem v 68 letech porodila dceru. Můj příběh je o naději, odvaze a o tom, jak těžké je čelit předsudkům v české společnosti.
Jmenuji se Alena a po třiceti letech manželství jsem se rozhodla odejít od Karla, svého muže. Prožila jsem bolest, stud a samotu, ale také jsem našla sílu začít znovu a obnovit vztahy se svými dospělými dětmi, Terezou a Šimonem. Tento příběh je o odvaze čelit předsudkům, o hledání štěstí a o tom, jak rozvod může paradoxně rodinu posílit.
Jmenuji se Petra a nikdy jsem si nemyslela, že budu stát sama proti celému světu. Po rozvodu jsem zůstala sama s malou dcerou, bez peněz, bez podpory rodiny a s pohledy sousedů, které pálily víc než lednový mráz. Ale právě v těch nejtemnějších chvílích jsem v sobě našla sílu, o které jsem neměla tušení, a rozhodla se bojovat za lepší život pro nás obě.
Sedím v rohu komunitního centra a pozoruji, jak se kolem mě míhají lidé. Jsem Ludmila, sedmdesátiletá žena, která nikdy neměla děti, a dnes vám chci vyprávět svůj příběh o samotě, předsudcích a hledání smyslu v pozdním věku. Možná zjistíte, že děti nejsou vždy lékem na samotu – a že skutečné štěstí se skrývá jinde.
Jsem Jana a můj život se navždy změnil v okamžiku, kdy jsem se zamilovala do Petra. On je hluboce věřící katolík, já jsem vyrůstala v rodině, kde víra znamenala islám. Naše láska byla silná, ale rozdíly mezi našimi světy nás postavily před rozhodnutí, která nás oba bolela.
Jednoho chladného rána jsem v pražské tramvaji potkala bezdomovce, kterému jsem nabídla pomoc. Můj dobrý úmysl však narazil na tvrdou realitu, která mě donutila přehodnotit, co vlastně znamená pomáhat. Tento příběh je o lidské důstojnosti, předsudcích a o tom, jak těžké je skutečně změnit něčí osud.
Jednoho rána jsem se ocitla uprostřed nečekané debaty o ženské módě, kterou vedli muži. Jejich názory mě přiměly přemýšlet o tom, jak hluboce zakořeněné předsudky mohou ovlivnit vztahy a jak se s nimi vyrovnat. Tento příběh odhaluje, že nejen budoucí tchyně, ale i muži mají své představy o tom, jak by měla vypadat ideální partnerka.
Mnoho čtenářů by se mohlo nacházet v situaci, kdy si škrábou hlavu v zmatku. Na první pohled se zdá, že na fotografii jsou dvě dívky (nebo možná dokonce tři). Někteří by se mohli ptát, jestli v tom není nějaký trik. Přečtěte si příběh, ve kterém pouze 60% respondentů dokázalo správně určit, které z dětí byla dívka, a objevte nečekaný zvrat, který mnohé zaskočil.
