Jmenuji se Tomáš a byl jsem odložen do inkubátoru v pražské porodnici jen pár hodin po svém narození. Celý život jsem hledal odpověď na otázku, proč mě vlastní rodiče opustili, a snažil se najít své místo v rodinách, které mě nikdy nepřijaly za svého. Můj příběh je o bolesti, naději i touze po obyčejném lidském přijetí.
Ve věku 47 let jsem s manželem Martinem zjistila, že čekáme další dítě. Naši dva starší synové, Jakub a Tomáš, už si budovali vlastní životy. Zpráva o pozdním přírůstku do naší rodiny vyvolala smíšené reakce a odhalila složitosti lidského soudu a nepředvídatelné výzvy, které nás čekaly.
Jmenuji se Jana a je mi 36 let. S Petrem jsem vdaná už šest let. Je to můj druhý manžel. Moje první manželství bylo rychlé a skončilo zlomeným srdcem. Z toho manželství mám dceru Aničku, která se narodila v roce 2013. Právě v tom roce se moje první manželství rozpadlo.
Když jsem vyrůstal, můj otec byl spíše vzdálenou postavou než rodičem. Moji prarodiče byli mými hlavními pečovateli a později tuto roli převzala řada chův. Toto je můj příběh o smíření se s naším vztahem.
Po měsíce mě moje rodina a Markova rodina naléhaly, abych přehlédla jeho zradu kvůli naší společné budoucnosti. Věřili, že odpuštění je klíčové pro zachování jednoty naší rodiny. Jak ale čas plynul, začala jsem zpochybňovat nejen Markovu loajalitu, ale i samotnou podstatu našeho vztahu. Toto je příběh o tom, jak jsem já, Eva, bojovala s neúprosným tlakem rodiny, Markovou zradou a tvrdou pravdou, že některé rány jsou příliš hluboké na to, aby se zahojily. Je to cesta sebepoznání, přijetí a bolestného rozhodnutí pustit se, i když to znamená čelit nejisté budoucnosti.
Eliška a já jsme kdysi sdílely kancelář, její moudrost mě provázela prvními dny mé kariéry. Když odešla do důchodu, převzala jsem její roli s vděčností za její mentorství. Přesto, jak jsem se dozvídala více o jejím osamělém životě, nemohla jsem se zbavit pocitu, že její volby ji dovedly na tuto osamělou cestu.
Život mi přinesl nečekanou výzvu, když jsem se stala matkou dvou synů, z nichž každý má jiného otce. Zní to jako zápletka sitcomu, ale byla to moje realita. Zde je, jak jsem se proplétala složitou sítí vztahů se dvěma tchány a jaké lekce jsem se na této cestě naučila.
Po smrti tety Martiny zůstala naše rodina v chaosu. Strýc Josef, ve věku 75 let, nás šokoval, když navázal vztah s Lindou, dlouholetou přítelkyní a sousedkou. Tato nečekaná romance vyvolala emoce a napětí v rodině, vedla k sérii událostí, které prověřily naše vazby a zanechaly nás s nevyřešenými pocity.
Můj manžel je jedináček, a to jsem věděla ještě před svatbou. Upřímně, hodně mě to znepokojovalo, ale nechala jsem si to pro sebe. Přemýšlejte o tom: mám dvě děti z prvního manželství a on má dceru. Jaká je šance, že mě jeho matka přijme? Mýlila jsem se. Jak se ukázalo,
Paní Nováková se rozhodla navštívit svého syna a snachu, když jela do města. Navštěvovala je jen zřídka, protože cesta byla dlouhá. Scarlett ji přivítala s radostí, objala ji a pozvala ji do kuchyně. Byt byl, jak už bývá, v nepořádku. Scarlett nebyla moc šikovná v udržování pořádku. Paní Nováková stále nemohla pochopit, jak se stalo, že si její syn, který miloval pořádek, vybral
