Jsem Marie, vdova z malého města u Plzně. Můj zeť Tomáš mě tlačí, abych prodala dům, kde jsem prožila celý život, jen aby si s mou dcerou mohl koupit nový. Bojuji s pocitem zrady, nejistoty a strachu z budoucnosti, zatímco se naše rodina rozpadá kvůli penězům a nevyřčeným křivdám.
Vždy jsem si myslela, že mám štěstí, že ji mám. Náš vztah byl dobrý a téměř jsme se nehádaly. Chovala jsem se k ní dobře a pomáhala s nákupy. Ale teď chce, abychom prodali náš dům, aby se mohla přestěhovat k dceři do jiného města.
Paní Nováková byla v pozdních sedmdesátých letech. Její dcera a syn diskutovali o prodeji domu, ve kterém žila. Rozhodli se přestěhovat svou matku do města. Ale paní Nováková z toho nebyla nadšená. Koneckonců, její rodiče tam žili celý život. Nechtěla opustit své rodné město. Ale její děti to nechtěly nechat být a neustále téma znovu otevíraly. Paní Nováková se cítila zahnaná do kouta a bezmocná.
Celá moje rodina na mě začala tlačit, abych prodal. Dokonce našli důvody. Říkali, že je to neobyvatelné, příliš daleko od města a nestojí to za tu námahu.
Moje vlastní dcera mě chce vyhnat z mého vlastního domu. A pro mě je to jen ze zlosti. Žili jsme normálně, a pak to všechno začalo.
Viktorie a její sestra Helena byly od dětství nerozlučné, přestože mezi nimi byl šestiletý věkový rozdíl. Helena vždy stála Viktorii na straně proti šikaně, zatímco Viktorie se snažila chránit sestru před matčinými přísnými kritikami. Ale když jejich matka oznámila, že prodala jejich dětský domov, sestry čelily výzvě, která je mohla rozdělit.
