Jan seděl na lavičce v parku a chroupal starý koblih. Musel být ze včerejška, protože okraje byly téměř tvrdé jako kámen. Každý ví, jak to chodí; obchody se vždy snaží zbavit starých zásob. Ale hladovému muži je to jedno. Prostě si vychutnával chuť cukrové polevy a přemýšlel o životě. Místní holubi sledovali každý jeho pohyb bez mrknutí oka, pro jistotu.