Od dětství jsem snila o velké rodině a domě plném smíchu. Místo toho jsem se ocitla v rozpadajícím se domě s dítětem, které mě den za dnem zkouší až na dno mých sil. Příběh o tom, jak se sny střetávají s realitou a co to znamená být matkou v dnešním Česku.
Jmenuji se Martin a poslední dva roky žiju v domě, který jsme s manželkou Lenkou koupili na hypotéku. Zatímco ostatní páry kolem nás působí šťastně a vyrovnaně, já se topím v dluzích, únavě a pocitu, že naše manželství pomalu praská ve švech. Smrt Lenčiny babičky a naše rozhodnutí nešetřit na rekonstrukci nás dostaly na pokraj sil i vztahu.
Jmenuji se Ivana a nikdy bych nevěřila, že jedno odpoledne v kuchyni změní celý můj pohled na rodinu. Když jsem zaslechla svého muže Petra, jak s někým po telefonu domlouvá rekonstrukci našeho domu, aniž by mi o tom řekl, začal se rozmotávat klubko starých křivd a nevyřčených přání. Tento příběh je o tom, jak těžké je být matkou, když cítíte, že vaše místo v srdci vlastního syna není tak jisté, jak jste doufala.
Tři měsíce jsem nepromluvila s tchyní, protože jsme s manželem místo příspěvku na její rekonstrukci domu odjeli na dovolenou. Všichni v rodině teď chodí po špičkách a já se ptám, jestli jsme udělali správně. Je možné najít rovnováhu mezi vlastními potřebami a očekáváními rodiny?
Jako jedináček mohu s jistotou říci, že vím, jaké to je zažít helikoptérové rodičovství. Od útlého věku se moji rodiče snažili ovládat každý aspekt mého života. Moje máma byla vždy úzkostná a měla problémy s řízením svých emocí. Můj táta byl úplně jiný člověk, což často způsobovalo problémy. Měla jsem velmi neobvyklé dětství a dospívání. Ve školce jsem teprve začínala rozvíjet
