Jmenuji se Petra a celý život jsem věřila, že rodina drží pohromadě. Po svatbě mi máma slíbila dům, ale místo toho mi oznámila rozvod s tátou a všechno se zhroutilo. Teď stojím před otázkou, co vlastně znamená domov a komu můžu ještě věřit.
Jmenuji se Lucie a můj manžel Petr se rozhodl, že už nechce žít ve městě. Jeho posedlost venkovem začala nevinně, ale brzy přerostla v něco, co ohrozilo naši rodinu i vztahy s mými rodiči. Musela jsem si položit otázku, jestli je možné žít s někým, kdo odmítá přijmout odpovědnost dospělého života.
Ve čtvrtek večer mě rodiče a sestra pozvali na rodinnou schůzku, kde jsme měli rozhodnout o rozdělení babiččina bytu. Místo spravedlivé dohody jsem se však dozvěděla, že rodiče byt přepíšou jen na sestru. Nikdy bych nevěřila, že mě vlastní rodina takto zradí – a přesto se to stalo.
Všechno začalo jedním výbuchem vzteku u rodinného stolu, kdy jsem konečně řekl nahlas to, co jsme všichni roky dusili v sobě. Můj otec, matka i sestra byli šokovaní, když jsem oznámil, že se stěhuji pryč a nechávám za sebou všechno, co jsem znal. Ten večer změnil naše životy navždy a já se dodnes ptám, jestli jsem udělal správnou věc.
Všechno začalo nevinným hledáním mého narozeninového dárku, ale místo radosti jsem objevil tajemství, které navždy změnilo naši rodinu. Musel jsem čelit pravdě o svých rodičích a rozhodnutí, která rozbila naše domovy. Teď se ptám sám sebe, jestli jsem měl raději zůstat v nevědomosti.
Jsem Jana, vyrůstala jsem na malé vesnici u Humpolce, kde se všechno točí kolem pole, krav a nekonečných povinností. Po letech v Praze jsem se naučila milovat ruch města a svobodu, kterou mi dává, ale pokaždé, když máma zavolá kvůli rodinné návštěvě, cítím v sobě rozpor. Tentokrát jsem se rozhodla nehrát roli poslušné dcery a říct pravdu – a tím jsem spustila lavinu emocí a konfliktů, které mě donutily přehodnotit, co pro mě vlastně znamená domov.
Jmenuji se Martin Novotný a nikdy bych nevěřil, že se ocitnu v centru boje o spravedlnost na prestižním gymnáziu v Praze, kam chodí moje dcera Klára. Když skupina bohatých rodičů začala tlačit na oddělení dětí podle majetku, rozhodl jsem se postavit na odpor, i když jsem tušil, že to bude mít následky. Můj krok však spustil lavinu událostí, které změnily nejen mě, ale i celou naši rodinu.
Po dalším hádce s mým manželem Petrem jsem hledala útočiště u rodičů, ale ti mě odmítli přijmout a poslali mě zpět k němu. Cítila jsem se zrazená a opuštěná, když mi zavřeli dveře před nosem. Jak se vyrovnat s tím, že ti nejbližší nechtějí slyšet můj hlas?
Ve dvaceti dvou letech sdílím svůj srdcervoucí příběh o tom, jak mé činy neúmyslně vedly k rozvodu mých rodičů, když mi bylo sedmnáct. Vyrůstala jsem v domácnosti plné neustálých hádek mezi rodiči, Davidem a Evou, a myslela jsem si, že řeším problém. Teď se ptám, zda můj zásah nebyl předčasný, což vedlo k výsledku plnému lítosti a nevyřešených problémů.
