Jmenuji se Klára a vyrůstala jsem v devadesátých letech v Brně. Rodiče se rozvedli, když mi bylo deset, a od té doby jsme s bratrem každé Vánoce trávili rozděleně – jeden s mámou, druhý s tátou. Po letech bolesti a mlčení jsem se rozhodla, že už to tak dál nejde, a pokusila se naši rodinu znovu spojit.
Jmenuji se Tomáš a v třiceti letech jsem si myslel, že už mě v rodině nic nepřekvapí. Jenže když mi táta oznámil, že odchází od mámy po třiceti letech manželství, zhroutil se mi svět. Teď stojím mezi dvěma rodiči, kteří mě nutí volit strany, a přemýšlím, jestli vůbec někdy pochopím, proč se tohle muselo stát.
Jsem matka, která přišla o svou dceru Annu – ne fyzicky, ale citově. Všechno začalo nenápadně, ale vyvrcholilo na narozeninové oslavě mého manžela, kde Anna poprvé chyběla. Tato bolestná zkušenost mě přiměla zamyslet se nad tím, jak snadno může někdo zvenčí rozbít rodinné pouto.
Jmenuji se Jakub a celý život jsem byl středobodem pozornosti své mámy a nevlastního otce. Když jsem se zamiloval do Elišky, jejich láska a péče se změnily v chlad a odmítání. Nakonec jsem se rozhodl pro svatbu v zahraničí bez jejich vědomí – a teď se ptám, jestli jsem udělal správně.
Dvanáct let jsme s manželem stavěli dům, který měl být naším útočištěm na stáří. Teď naše dcera Tereza žádá, abychom jí a jejímu snoubenci dům přenechali. Stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života: vzdát se vlastních snů pro štěstí dítěte, nebo trvat na svém a riskovat rozkol v rodině.
Všechno začalo jedním dopisem od maminky, který mě postavil před nejtěžší rozhodnutí mého života. Musela jsem se vyrovnat s bolestí minulosti, pocitem viny a otázkou, kde končí povinnost a začíná právo na vlastní štěstí. Je to příběh o rodinných konfliktech, nevyřčených slovech a hledání sebe sama.
Od dětství jsem byl pro své rodiče spíš investicí než synem. Vždycky jsem se snažil jim pomáhat, ale čím víc jsem dával, tím víc chtěli. Teď, když jsem pochopil pravdu, nevím, jestli jim to někdy dokážu odpustit.
Předali jsme s manželem naší dceři byt po mých rodičích, protože jsme věřili, že jí tím pomůžeme začít nový život. Místo vděčnosti a rodinné soudržnosti jsme ale pocítili bolestné odcizení a ztrátu místa v její blízkosti. Teď přemýšlím, jestli je možné milovat příliš a jestli dobro opravdu vždy najde cestu zpět.
V den narozenin mé dcery se máma rozhodla, že mě donutí napsat testament proti vlastnímu manželovi. Místo radosti a smíchu jsem byla nucena čelit dávno potlačeným rodinným konfliktům a vlastní nejistotě. Tento příběh odhaluje, jak hluboko mohou sahat rodinné tajemství a nedůvěra.
Jmenuji se Jana a celý život jsem žila v malé vesnici, kde jsme s manželem vychovali našeho syna Tomáše. Když mi oznámil, že mě nechce na své svatbě, zhroutil se mi svět. Tento příběh je o bolesti, hanbě a hledání odpuštění v rodině.
Celý život jsem žila mezi dvěma světy – mezi mámou a nevlastním otcem, kteří mě vychovávali, a tátou, kterého mi zakazovali vídat. Teď, když se vdávám, se mě všichni ptají, proč nechci na svatbě rodiče. Odpověď je bolestivá a dlouho jsem ji v sobě dusila.
Jsem učitelka na základní škole v menším českém městě. Každý den bojuji nejen s dětmi, ale hlavně s představami jejich rodičů o tom, jací jejich potomci skutečně jsou. Dnešní příběh je o jednom školním roce, který mi navždy změnil pohled na učitelství i na rodičovství.
