Jsem Marie a po svatbě mé dcery Kláry se mezi námi rozhořel spor kvůli peněžnímu daru. Přestože jsme s manželem zaplatili celou svatbu, Klára nám vyčítá, že jsme jí nedali dost peněz do obálky. Tato bolestná nedorozumění mě nutí přemýšlet, co vlastně znamená rodičovská láska a jestli ji lze vůbec vyjádřit penězi.
V bouřlivé noci mi někdo zaklepal na dveře a já otevřela, abych našla na prahu malé dítě – vnučku, o které jsem neměla tušení. Moje dcera Lucie, která před lety zmizela beze stopy, nám ji zanechala bez jediného vysvětlení. Příběh je o bolesti, lásce, hledání pravdy a o tom, jak těžké je pochopit rozhodnutí vlastního dítěte.
Jmenuji se Viktorie a celý život jsem žila v přesvědčení, že můj syn je moje všechno, zatímco dcera mi byla cizí. Moje tvrdost a neschopnost projevit lásku k dceři mě nakonec dohnaly k osamění a hlubokému přehodnocení vlastního života. Dnes se ptám sama sebe, jestli lze napravit chyby, které jsme způsobili těm, které jsme měli nejvíc chránit.
Lea, mladá dívka z Brna, byla v kómatu 20 měsíců s minimální šancí na uzdravení. Její otec, Petr, se nevzdal naděje a každý den jí hrál na kytaru u její nemocniční postele. Jednoho dne se stalo něco neuvěřitelného.
To, co moje dcera dělala svému manželovi během jejich manželství, je prostě nesnesitelné. Moje Magdaléna byla vždy citlivé dítě. Nikdy jsem ji nenutila žít podle mých pravidel, ale mám také své vlastní hranice.
