Jmenuji se Tomáš a jsem otcem osmileté Aničky. Můj příběh je o bolesti, kterou jsem pocítil, když jsem viděl, jak peníze a společenský status začaly rozdělovat děti v prestižním pražském gymnáziu, kam chodí moje dcera. Když jsem se pokusil postavit této nespravedlnosti, narazil jsem na odpor, který navždy změnil mě i moji rodinu.
Jmenuji se Petra a před pár dny jsem na tramvajové zastávce potkala svou dávnou kamarádku Lenku. Její pohled a tiché zoufalství mě zasáhly víc, než bych čekala. Její příběh o manželovi, který odmítl přijmout roli otce, mě donutil přemýšlet, jestli je láska opravdu vždycky dost.
Jsem Jana, matka, která se snaží pochopit rozhodnutí svého syna Tomáše, jenž se oženil příliš brzy. S manželem jsme doufali, že nejdřív vystuduje a najde si práci, ale všechno změnilo nečekané těhotenství jeho přítelkyně Lucie. Teď, když se hádáme o tom, kde budou mladí bydlet, přemýšlím, jestli jsme jako rodiče udělali správné kroky a jestli naše rodina vůbec ještě drží pohromadě.
Jednoho večera jsem zaslechla rozhovor, který navždy změnil můj pohled na naši rodinu. Můj syn Matěj si dlouho přál štěně a já s manželem Petrem jsme mu chtěli udělat radost. To, co jsem však zjistila, mi obrátilo život naruby a donutilo mě přemýšlet, co vlastně znamená být rodinou.
Jmenuji se Petra a nikdy bych nevěřila, že obyčejné vánoční dárky dokážou rozdělit rodinu i přátele. Po rozvodu jsem se snažila vytvořit nový domov pro svého syna Tomáše a nevlastní dceru Aničku, ale letošní Vánoce přinesly místo radosti jen bolest a výčitky. Když jsem se rozhodla sdílet naši štědrovečerní atmosféru na sociálních sítích, netušila jsem, jakou lavinu kritiky tím spustím.
Dala jsem synovi rodinný dům, aby mohl začít nový život. Teď ale cítím prázdnotu a ptám se sama sebe, jestli jsem udělala správnou věc. Vzpomínky, rodinné konflikty a touha po blízkosti mě pronásledují každý den.
Píšu svůj příběh o tom, jak jsem po stěhování z Brna do Prahy přišel o kontakt se svými dětmi. Vzpomínám na bolestné hádky s manželkou, které nás všechny rozdělily, a na to, jak se snažím najít odvahu a způsob, jak znovu navázat vztah se svými syny. Sdílím své pochyby, vinu i naději, že ještě není pozdě něco změnit.
Celý život jsem věřila, že domov je místo, kde se rodí blízkost a rodina drží pohromadě. Když jsem předala náš rodinný dům synovi, doufala jsem, že mu tím pomůžu postavit se na vlastní nohy. Teď ale každý den přemýšlím, jestli jsem tím neztratila víc, než jsem čekala.
Jedné bouřlivé noci mi někdo zaklepal na dveře a změnil tím celý můj život. Na prahu stála malá holčička, kterou tam zanechala moje zmizelá dcera Klára, aniž by zanechala vysvětlení. Tento příběh je o bolesti, lásce a hledání odpovědí v rodině, která se snaží pochopit a uzdravit.
Jmenuji se Kateřina a celý život jsem bojovala s tím, co je správné pro mého syna i pro mě samotnou. Když jsem se po letech rozhodla vrátit ke svému bývalému manželovi, narazila jsem na odpor syna, který miloval svého nevlastního otce víc než vlastního. Tento příběh je o bolesti, lásce a volbě, která nás všechny změnila.
Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy mi můj syn Tomáš vyčetl, že pro něj nemám peníze. Vyrůstala jsem v malém městě na Vysočině, kde se každý koruna počítala, a celý život jsem se snažila dát svým dětem to nejlepší. Ale když přišla krize a já zůstala sama, zjistila jsem, že láska a oběti někdy nestačí – a že vlastní děti mohou být těmi, kdo vám zasadí nejhlubší ránu.
Stojím v kuchyni svého bytu na Žižkově a třesu se vztekem i zoufalstvím, když mi syn Petr opět lže do očí. Po letech života s manželem závislým na alkoholu jsem musela učinit rozhodnutí, které mi trhá srdce – odkázat svůj byt vnučce Kláře místo synovi. Tento příběh je o bolesti, naději a odvaze postavit se vlastní krvi.
