Jmenuji se Jana a už několik měsíců se potýkám s nečekaným problémem – můj tchán, pan Karel, si z našeho bytu udělal druhý domov. Každý den přichází bez ohlášení, otevírá lednici a bere si, na co má chuť, zatímco já se snažím udržet rodinu pohromadě. Miluji svého muže i rodinu, ale začínám se dusit a ptám se sama sebe, jestli je možné nastavit hranice, aniž bychom si navzájem ublížili.
Jsem Jana a poslední týdny prožívám noční můru, když se můj syn Tomáš se svou rodinou nečekaně nastěhoval do našeho domu. Každý den bojuji s pocitem, že už nejsem paní svého domova, a snažím se najít odvahu říct svůj názor. Můj příběh je o ztrátě, rodinných konfliktech a hledání sebe sama v místě, které by mělo být útočištěm.
Patnáct let jsem žila s bolestí zrady, kterou mi způsobil můj muž, když mě opustil kvůli jiné ženě. Když se po letech objevil u mých dveří, musela jsem čelit nejen svým starým ranám, ale i otázce, zda dokážu odpustit. Tento příběh je o lásce, zradě, síle mateřství a odvaze postavit se minulosti.
Celý život jsem dřel, abych své dceři Tereze zajistil lepší budoucnost. Když jsem jí pomohl koupit byt v Praze, věřil jsem, že rodina drží při sobě. Teď, když jsem zůstal sám a nemám kam jít, zjišťuji, jak bolestivé může být, když se obětujete pro druhé a oni vás odsunou stranou.
Všechno začalo jedním dopisem od maminky, který mě postavil před nejtěžší rozhodnutí mého života. Musela jsem se vyrovnat s bolestí minulosti, pocitem viny a otázkou, kde končí povinnost a začíná právo na vlastní štěstí. Je to příběh o rodinných konfliktech, nevyřčených slovech a hledání sebe sama.
Všechno začalo jedním nečekaným telefonátem, který mi obrátil život naruby. Moje dcera Klára se zapletla do něčeho, co mě stálo nejen klidné spaní, ale i celoživotní přátelství s Lenkou. Dnes se ptám sama sebe, jestli jsem mohla udělat něco jinak, nebo jestli je tohle prostě osud matek a dcer.
Jmenuji se Emma a po rozvodu jsem žila víc než deset let bez partnera, protože jsem se bála, jak by to ovlivnilo mou dceru Noru. Teď, když jsem konečně našla odvahu znovu milovat, musím před vlastní dospělou dcerou skrývat svůj vztah, jako bych byla puberťačka. Je to příběh o touze po štěstí, rodinných konfliktech a hledání vlastního místa v životě.
Moje vyprávění začíná dramatickou hádkou u rodinného stolu, která odhalila hluboké rány a nevyřčené křivdy. Roky jsem bojovala o uznání a lásku v rodině, kde vládly staré křivdy, žárlivost a mlčení. Dnes se ptám, jestli je možné opravdu odpustit těm, kteří nám nejvíc ublížili.
Jmenuji se Tomáš a už několik měsíců bydlím zpátky u rodičů, protože moje vlastní byt pronajímá máma cizím lidem, aby pomohla mé sestře Lucii splatit dluhy. Vždycky jsem si myslel, že rodina je místo, kde najdu oporu, ale teď mám pocit, že jsem pro ně jen někdo na obtíž. Každý den mě dusí pocit nespravedlnosti, tajemství a nevyřčených křivd.
Jmenuji se Eliška a po osmi letech manželství a třech dětech jsem zjistila, že někdy je těžší ubránit si vlastní talíř než vychovat celou rodinu. Můj muž mi před dětmi vzal jídlo a řekl, že musím zhubnout. Ten večer jsem poprvé pochopila, že některé bitvy musím vést sama za sebe.
Jmenuji se Natálie Novotná a už od dětství jsem cítila, že do své rodiny tak úplně nepatřím. Když jsem zjistila, že jsem skutečně biologickou dcerou svých rodičů, místo úlevy mě zaplavila ještě větší hořkost a pocit osamění. Můj příběh je o hledání přijetí, boji za lásku a nekonečné touze být konečně viděna.
Sdílím svůj příběh života v jedné místnosti s třemi vnoučaty a čtvrtým na cestě. Můj syn Tomáš se stal otcem ještě jako student a celá rodina čelí chudobě, nepochopení a každodenním bojům. Hledám sílu a smysl, přemýšlím, kde jsme udělali chybu a jak dál.
