Když jsem poprvé spatřila svého syna Antonína, jeho stříbrné vlasy mě naplnily úžasem i strachem. Místo radosti přišlo podezírání, pomluvy a rozpad rodinných vztahů. Vyprávím svůj boj za přijetí a lásku k výjimečnému dítěti v české realitě.
Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na ten den, kdy nám přišel dopis o exekuci. S mámou jsme zůstaly samy, bez peněz, bez jistoty, ale s vírou, že Bůh nás neopustí. Tohle je příběh o tom, jak jsme se modlitbou a vzájemnou podporou snažily přežít nejtěžší období našeho života.
Jmenuji se Alena a roky jsem pracovala jako pečovatelka v Německu, abych zajistila lepší život své rodině v Ostravě. Po návratu mě však čekalo jen prázdno, odcizení a zrada, která mi navždy změnila život. Tento příběh je o bolesti, zklamání i odvaze začít znovu.
Jsem Jana a poslední roky žiju ve stínu strachu z vlastního telefonu, protože vím, že mi dcera Lucie volá jen tehdy, když potřebuje peníze. S manželem Petrem jsme se snažili být dobrými rodiči, ale teď se cítím zrazená a zoufalá, když vidím, jak se naše rodina rozpadá. Tento příběh je o bolesti, naději a hledání cesty zpět k vlastnímu dítěti.
Jmenuji se Magda a vždycky jsem věřila, že s Petrem zvládneme všechno. Po narození našich dvojčat, Zuzky a Antonína, se ale všechno změnilo – hádky, odcizení, a dokonce i Petrova matka se postavila proti mně. V tomto příběhu popisuji bolestivou cestu rozpadajícího se vztahu, zoufalství i naději na nový začátek.
Jednoho deštivého večera jsem musela čelit své rodině a přiznat, že miluji člověka, kterého nikdy nepřijmou. Moje srdce se zmítalo mezi oddaností k rodině a touhou po vlastní cestě. Vše, co jsem znala, se otřáslo v základech a já nevěděla, jestli dokážu najít cestu zpět.
Všechno začalo jedním zoufalým telefonátem od mé dcery, ale skončilo to slzami, výčitkami a pocitem, že jsem jen využívaná. Přijala jsem roli babičky na plný úvazek, když bylo mé vnouče nemocné, ale zůstala jsem sama se spoustou otázek o tom, kde jsem jako matka i babička selhala. Sdílím svůj příběh jako výkřik pro všechny prarodiče, kteří cítí totéž.
Jsem Jana a vyprávím příběh o tom, jak se moje švagrová Marta po svatbě s mým bratrem Tomášem začala vzdalovat naší rodině. Společné dědictví po babičce a nerovnoměrné rozdělení rodinných povinností přinesly napětí, hádky a slzy. Přesto jsme díky bolesti a nedorozuměním našli cestu k pochopení a jednotě.
Jmenuji se Martina a po narození našeho třetího dítěte se můj domov změnil v bitevní pole. Můj manžel Tomáš mě přesvědčil, abychom měli ještě jedno dítě, ale teď mi vyčítá každou finanční potíž i napětí mezi námi. Každý den bojuji s výčitkami, únavou a strachem, že ztratím všechno, co miluji.
Osm měsíců zpátky jsem zjistila, že čekám dítě. Po svatbě jsem se přestěhovala do města svého muže, daleko od rodičů. Teď, když jsem požádala mámu o pomoc s miminkem, ona i táta chtějí bydlet s námi celý rok – a já nevím, jestli to zvládnu.
Jmenuji se Lenka a můj syn Tomáš se narodil s velkým mateřským znaménkem na tváři. Bojovala jsem s předsudky, pohledy i vlastními obavami, ale rozhodla jsem se udělat něco nečekaného, abych mu ukázala, že je dokonalý takový, jaký je. Tím jsem změnila nejen náš život, ale i pohled lidí v našem městě.
Všechno začalo, když jsem se po patnácti letech těžké práce v zahraničí konečně vrátil domů a koupil dům. Moje dcera si vzala hodného a pracovitého muže, ale jeho rodiče jsou pravý opak – manipulativní, závistiví a neustále zasahují do života naší rodiny. Teď se bojím, že jejich špatný vliv poznamená i mé vnoučata, a nevím, jak tomu zabránit.
