Celý život jsem žila pro rodinu a věřila, že stáří strávím obklopená láskou svých dětí a vnoučat. Dnes sedím v prázdném bytě na pražském sídlišti a přemýšlím, kde se stala chyba. Všechno, co jsem pro ně udělala, jako by se rozplynulo ve vzduchu.
Jmenuji se Alena, je mi 62 let a po 35 letech manželství se s Karlem rozvádíme. Myslela jsem si, že jsme šťastní, ale během jednoho osamělého Silvestra se všechno změnilo. Příběh o ztrátě, nepochopení a odvaze začít znovu, i když už je člověk v letech.
Jmenuji se Viktorie a celý život jsem žila v přesvědčení, že můj syn je moje všechno, zatímco dcera mi byla cizí. Moje tvrdost a neschopnost projevit lásku k dceři mě nakonec dohnaly k osamění a hlubokému přehodnocení vlastního života. Dnes se ptám sama sebe, jestli lze napravit chyby, které jsme způsobili těm, které jsme měli nejvíc chránit.
Jmenuji se Alena a po třiceti letech manželství jsem se rozhodla odejít od Karla, svého muže. Prožila jsem bolest, stud a samotu, ale také jsem našla sílu začít znovu a obnovit vztahy se svými dospělými dětmi, Terezou a Šimonem. Tento příběh je o odvaze čelit předsudkům, o hledání štěstí a o tom, jak rozvod může paradoxně rodinu posílit.
V den, kdy můj mladší bratr Vít oslavil osmnácté narozeniny, oznámil nám, že se chce oženit. To, co začalo jako šokující novinka, se rychle proměnilo v rodinnou krizi, která odhalila skryté napětí, závist i touhu po uznání. Vzpomínám na to období jako na bolestivou lekci o hodnotě rodiny a nebezpečí, které přináší pocit nároku.
Celý život jsem dělala vše pro svou maminku, šetřila jsem, abych jí mohla posílat peníze na léky a lékaře. Když jsem ale zjistila, kam mé oběti doopravdy směřovaly, zhroutil se mi svět. Tento příběh je o zradě, rodinných tajemstvích a o tom, jak těžké je znovu věřit těm, které milujeme nejvíc.
Jmenuji se Jaroslava a v sedmdesáti šesti letech jsem zažila zradu, kterou bych nečekala ani od cizích, natož od vlastní rodiny. Po těžké nemoci a zlomenině jsem se ocitla v situaci, kdy mi dcera navrhla přestěhování k ní – a já netušila, že za tím stojí mnohem víc než jen starost o moji pohodu. Můj příběh je o důvěře, zklamání a odvaze postavit se za sebe i proti těm nejbližším.
Jmenuji se Tomáš Novotný a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu stát na Karlově mostě a přemýšlet, jestli má smysl pokračovat dál. Můj život se rozpadl během pár měsíců – přišel jsem o práci, rozpadlo se mi manželství a otec mi zemřel v náručí. Přesto jsem v těch nejtemnějších chvílích objevil sílu, o které jsem netušil, že ji mám.
Jmenuji se Petr Novotný a právě jsem odmítl nabídku, která by změnila život celé naší rodině. Místo peněz jsem si vybral půdu, na které jsem vyrostl, a hodnoty, které mě naučili rodiče. Teď stojím před otázkou, jestli jsem udělal správné rozhodnutí – a jestli má v dnešní době vůbec smysl bojovat za to, co je nám drahé.
Jmenuji se Alena a celý život jsem se snažila být tou nejlepší mámou pro své děti. Přesto přišel den, kdy jsem zjistila, že všechno úsilí a oběti nemusí stačit k tomu, aby rodina držela pohromadě. Tento příběh je o bolesti, nepochopení a naději, že láska nakonec přece jen zvítězí.
Jsem důchodkyně, která se snaží vyjít s penězi a přitom zůstat součástí rodiny. Když jsem k narozeninám své vnučky Andrey dala vlastnoručně pletený svetr, netušila jsem, jakou lavinu emocí a konfliktů tím spustím. Teď přemýšlím, jestli je v dnešní době ještě místo pro upřímnost, nebo jestli už se všechno měří jen penězi.
Jsem Jana, vyrůstala jsem na malé vesnici u Humpolce, kde se všechno točí kolem pole, krav a nekonečných povinností. Po letech v Praze jsem se naučila milovat ruch města a svobodu, kterou mi dává, ale pokaždé, když máma zavolá kvůli rodinné návštěvě, cítím v sobě rozpor. Tentokrát jsem se rozhodla nehrát roli poslušné dcery a říct pravdu – a tím jsem spustila lavinu emocí a konfliktů, které mě donutily přehodnotit, co pro mě vlastně znamená domov.
